Screamplay

Screamplay se tváří jako pocta starým němým hororovým filmům z období expresionismu a také sem tam propašovává do děje i neco z universalovských filmů ve kterých hrál Boris Karloff. Bohužel jde o dílo vzniklé pod patronátem undergroundové firmy TROMA. Tromácké filmy mám hodně rád. Teda aspoň některé. Tentokrát ale její typický "sračkoidní" humor do filmu jenž má být poctou Kabinetu doktora Caligariho vůbec nezapadá. Atmosféra exprecionismu je zachycena celkem verně. Jenže herecké výkony jsou skoro až ochotnické. Snad jen samotný režiser R. B. Seder v titulní roly snaživého pisálka Edgara Allana celkem ujde. Jinak atmosféra veškerá žádná. Napětí jakbysmet. A gore efektů je pomálu. Ale ty se sem stejně vůbec nehodí. Divný, nudný a zbytečný film. (02.10.2007)

Velký náběh na plný počet. Screamplay se z tromácké produkce vymyká už tím, že nevypadá vůbec lacině, což je velmi dobře zakryto především zvolenou vizuální formou. Neskutečně stylová pocta všem starým flákům a ukázka, že v této produkční společnosti dokáže vzniknout film s dobrým scénářem a povedenou satirou na Hollywood. Škoda těch pár hluchých momentů. (06.10.2007)

[TROMA] Docela bláznivý retro. Mladý nadšený scénárista Edgar přijede do Hollywoodu s vidinou úspěchu, tak jako spousta ostatních, jenže jeho návštěva se zvrhne v sérii vražd. Navíc podle scénaře, který Edgar s tak ďábelským výrazem buší do svého psacího stroje... Nefalšovaná hra světla a stínu dělá ze Screamplay obrazově výtečnou podívanou. Jako taková nepostrádá ani vyšinutý humor nebo působivé charaktery, tady v čele s uhrančivým Edgarem mírně úchyláckého vzezření. Škoda jen, že to po skvělém úvodu trochu ztratí spád. Ách jo, jenže takovéhle filmy by měly vznikat častěji... (24.01.2008)

Vrah není zahradník, ale H…! Těžko uvěřit, že je pod tímhle mnohovrstvým černobílým snímkem s úžasnou atmosférou a scénářem produkčně podepsaná Troma. Vizuálně se filmu snad ani nedá nic vytknout a celkové vyznění umocňuje černobílá kamera. Na konci mě naprosto uzemnila excelentní pointa a já pak s blaženým úsměvem dokoukal na závěrečné titulky. Pocta expresionizmu a exploatačním filmům jak vyšitá. (13.03.2008)

Na Screamplay je nejhodnotnější produkční a scénáristický nápad využít starých expresionistických snímků německé výroby pro moderní parodii. Genialita nápadu spočívá v tom, že ve stylizaci se ztratí vlastní chyby a o jakémkoli kiksu se dá říct, že je to součást hry s divákem. Problém je v tom, že jak režie, tak herecké obsazení není první ani druhá liga, ale spíš krajský přebor. Herci přehrávají až běda, takže se jejich nezkušenost a neumětelství vcelku ztrácí a totéž se dá říct i o režii. Nicméně Seder by měl vědět, že němečtí expresionisté byli velcí puntičkáři a těžko by strpěli pomrkávající mrtvolu, odflinknuté kostýmy a ležérní herectví. Místy to připomíná spíš klasickou americkou grotesku, ale přesto všechno je to film sympatický a pokud člověk nemá velké očekávání, tak se může pobavit. Extrémně levný snímeček, vyrobený v těch nejjednodušších kulisách, na kterém se prakticky nedalo prodělat. Celkový dojem: 50 %. (12.01.2008)