Režie:
Johnnie ToKamera:
Siu-keung ChengHudba:
Peter KamHrají:
Louis Koo, Aaron Kwok, Cherrie Ying, Tony Leung Ka-fai, Eddie Cheung, Jordan Chan, Hoi-pang Lo, Jimmy Wa-Wo Wong, Ronald Yan, Ching-ting Lu, Long-ming Lee (více)Obsahy(1)
Sze-to byl kdysi nejlepší zápasník juda široko daleko, teď ale provozuje místní klub a vede zhýralý život gamblera a alkoholika. Pak se v jeho podniku objeví drzý judo nadšenec Tony a vyzve Sze-toa na souboj. Navíc změnu v jeho životě naznačuje nejen požadavek jeho starého rivala Konga, aby dokončili souboj, který začali před lety, ale také prosba pana Chenga, aby vedl jeho dojo. Na scéně se objevuje i protřelá Mona, která naivně touží být zpěvačkou.
Snímek Johnnieho To je poctou Akirovi Kurosawovi, konkrétně jeho filmu Velká legenda Judo (Sugata Sanshiro, 1943). (Natascha)
(více)Recenze (15)
Film, který mate tělem a svojí bravurní výplní může utvořit dojem akční podívané. Och jak moc je to milná představa, která naplno dostala i mě. Tento snímek nechce být jen další akční bombou (a navíc, pokud by chtěl, mohl by být, ale on nechce). On se v podstatě podobným filmům vysmívá, přináší jejich kvalitní rekonstrukci a k tomu se nebojí v symbolicky poddajném balení dávkovat životní filozofii jedné zoufalé ztracené existence. Throw Down se nedá nemilovat, už jen kvůli těm velmi kvalitním hereckým výkonům, fantastické kameře, krásné hudbě a úžasným akčním scénám. PS: Kdo tvrdí, že judo není filmařsky estetické, asi by se měl podívat zde. A kdo to bude tvrdit i nadále, bude se muset podívat znovu a pořádně. ()
Tři problémy: 1, Judo rozhodně není tak esteticky přitažlivý jako karate nebo kung-fu. 2, Vepíšete-li všední hrdiny do komiksového světa, či naopak komiksové hrdiny do všedního světa, máte celkem slušný základ pro kvalitní podívanou. Tenhle film ovšem volí nejhorší možnou variantu a vepisuje všední hrdiny do všedního světa, čehož výsledkem je bilaterální kataklysma – jak divákovo, tak producentovo. Tvůrcům se navíc nepodařilo rozřešit klíčový puzzle, kterak vtělit do obyčejného příběhu něco mystického, co ho přesahuje a tím i rámuje. 3, Jak známo, scénáře vznikají v Asii na brainstormingových sezeních, tudíž jsou jejich filmy epizodický, rozšmelcovaný, vypravěčsky neučesaný a teze obsahují pouze jednotlivé sekvence, nikoliv dílo samo. Filmy se tam nestaví shora od nějakého konceptu, ale naopak z nápadů a jednotlivých vnuknutí, k nimiž se pouze domyslí rutinní dějový kontext. Throw Down je tím poznamenaný věru skrznaskrz. ()
Film složený ze střípků dramatu a lehké poetiky vytváří zvláštní mozaiku příběhu o přátelství, svobodě a síle čelit svému osudu. Throw Down rozhodně není pro diváka hledajícího příběhy s nabroušeným ostřím, několik silnějších okamžiků se tu objeví, ale ani ty Vás neříznou nijak hluboko. Tím víc si pak užijete tu lehce ulítlou poetiku představovanou záchranou uvízlého balónku či úprkem s náručí plnou peněz. Jinými slovy, musíte být tak trochu pako, abyste tuhle hongkongskou podivnost dokázali ocenit. A jste? ()
Tombac pravdu dí. Ona scéna „Money Rain“, je navíc doplněna nedílnou hudební složkou, bez které by byla poloviční. V téhle samostatné scéně je mnohem více emocí, krásy a filmařské zručnosti, co se jinde v celém filmu ani nejlepší rejpal nedohledá. To, s jakou grácií Johnnie dokáže natočit roh baráku a vylidněnou ulici bez jediného pohybu a nechat herce volně „improvizovat“ je vskutku geniální. Pokud si mnozí dělají TOPky nezapomenutelných scén, tak tahle musí nutně útočit na přední pozice. A že se podobných scén s v celém Throw Downu najde povícero. Za sebe hodnotím mezi kritickým a pocitovým hodnocením „lepším čtvercem“ a zakončím to slovy Oze „ „Johnnie je ku*va King…“ ()
Jestliže v klasických filmech o bojových uměních plní souboje funkci atrakcí, stojí ve středu a následně se obalují příběhem, Throw Down funguje přesně obráceně. Johnnie To je žánrový tvůrce, který si žánry ohýbá a přizpůsobuje, tentokrát sledujeme rekonstrukci martial art filmů. Fanoušci těchto filmů budou ale zklamáni, protože judo se zde neobjevuje jako dominanta (které je vše ostatní podřízeno a vše k ní nutně směřuje), ale jako přirozená součást celku, jejíž význam je symboličtější. (a) Občas je souboj „zmenšen“ rámováním, kamera ho například snímá z dálky a/nebo rozšiřuje o další děje. (b) Judo není nijak estetické, proto film nelze (uspokojivě) sledovat jako klasickou „mlátičku“, kde je akce kinetická a vtahující sama o sobě. (c) To sice využívá rámec filmů o bojových uměních (dojo, techniky, trénink, mistr, cizinec ve městě, výzvy), ale zasazuje do něj širší vyprávění (tři protagonisté), vynechává záporáka a pracuje se stylem, jaký je pro něj typický. Znovu s hrdinou, který je v nevýhodě, vytváří To jeden ze svých nejcitlivějších a nejlepších filmů. ()
Galerie (22)
Photo © Tai Seng Entertainment
Reklama