Milchwald

Film, který ve mně vyvolal vyloženě agresivní pocity! Hlavní postava, nevlastní matka dvou ztracených dětí, se chová naprosto nepochopitelně, neodůvodnitelně a přihlouple. Manžel Josef je jejími neustálými výjevy zaměstnán více, než hledáním vlastních potomků, o nichž se s ním Silvia vůbec bavit nedokáže. Pohřešovaní Lea a Constantin jsou typické ,,filmové děti", kdy jeden se ztratí, kde může a druhá je neustále protivná. To vše zde samozřejmě má své opodstatnění, mě už ale tyhle dokola se opakující modely zkrátka nebaví. Divákovi jsou v postavy ukradené a jejich osud lhostejný. A komu ne, ten se z otevřeného konce happyendu stejně nedočká. To vše navíc doplňuje naprosto nevhodná, ba dokonce až nepříjemná hudba (jako z jiného žánru). Ta je potom obvzláště iritující, když neadekvátně graduje spolu s nijak napínavou scénou. Velice nepříjemný a i přes poměrně krátkou stopáž zdlouhavý zážitek. 30%. (05.10.2009)

Ať už jde o diegezi filmu Milchwald, nebo o jeho technické zpracování, nemohu ho v žádném případě označit za zdařilý. A to zejména pro jeho nevěrohodnou narativní formu, která možná několik diváků dokáže vtáhnout do děje, avšak mě samotného film dokázal oslovit asi jako recept na cibulové bhaji psaný japonštině. O to více jsem zklamán, když výsledný snímek zařadím do tématiky ztracených (a samozřejmě hledaných) dětí, z níž se dalo přece vytřískat mnohem více. Ano, začátek je vcelku slibný – očividně silně frustrovaná nevlastní matka se v afektu rozhodne dětem svého manžela připravit na první pohled nevinný žertík –, ale následující děj jako by nás ujišťoval, že to nejlepší už jsme vlastně viděli, a žádným výrazným způsobem se nesnaží o tvorbu napětí (pokud pominu místy až příliš vtíravou hudbu). Když už jsem se dostal ke zpracování snímku – statická kamera v mnoha (někdy docela dlouhých) záběrech je sice zajímavá, ale většinou se jí daří slušně otupovat divákovu pozornost. I když postava nevlastní matky, prožívající svou vnitřní, chladnou bezmoc, je bezpochyby zajímavá, ostatní charaktery (převážně ty dětské) nejednají příliš logickým způsobem a jejich vlastnosti jsou jen těžko popsatelné. Všechny postavy dohromady spojuje ještě jedna věc – bez výjimky mi byly krajně nesympatické a ztotožnění s některou z nich tímto bylo samozřejmě nemožné. Netvrdím, že něco takového bylo záměrem filmu Milchwald, ale když je nejméně nesnesitelná postava chlapec, který se nějakým podivným způsobem pořád ztrácí, asi bude něco špatně… Někdy se dívám na film proto, abych se bavil, někdy mě zajímá poselství filmu, jindy si jej pouštím, abych se podíval na ukázku výjimečného technického zpracování. Takže si Milchwald už znovu nepustím, protože obyčejně natočený film s nudným obsahem a nevěrohodným průběhem mi skutečně nemá co nabídnout. 20% (04.06.2010)

Nařčení z nevěrohodnosti realitě myslím v tomto případě není na místě. Jde naopak o základní kámen filmu, jehož jádrem je alegorické vyprávění ve stylu příběhu o Hansi a Gretchel (našemu Jeníčkovi a Mařence). Zlem je ale namísto ježibaby spíše všudypřítomné neporozumění. Samotná nemožnost rozumět se promítá i do naší snahy o pochopení motivovanosti rozhodnutí jednotlivých postav. V tomhle odhledu je film záměrně nedoslovný a hraje spíše na mytologickou strunu, než že by inklinoval k psychologickému dramatu. Samozřejmě, že se můžeme ptát, proč macecha lhala o tom, jak se jí děti ztratily a jak mohla celou dobu mlčet, případně zda spáchala sebevraždu či nikoliv. Ale v původní verzi pohádky se přece také nedohadujeme o tom, co to mohlo být za lidi, že zavedli svoje potomky do lesa a nechali je tam napospas osudu. Ostatně na konceptu nedoslovnosti, nedořečenosti, "postav s tajemstvím", které do hloubky nepoznáme a zcela nechápeme (protože lidská psychologie je výrazně komplexnější než cokoli, co může být řečeno skrze filmové médium) je postavena celá Berlínská škola, k níž se Hochhäusler hlásil. (05.08.2015)

Film má niekoľko pozitív: 1. nejednoznačnosť charakterov 2. Málo dialógov 3. Celý čas vyvoláva v divákovi nejaké (väčšinou negatívne) emócie. 4. Celý čas si divák kladie otázku, či by sa to takto mohlo reálne odohrať, čo zaručuje, že si film na nejaký čas zapamätá a zamyslí sa nad ním. To samozrejme neznamená, že to prvoplánovo nie je nuda. 5. Lenže za chabým dejom je toľko možných vrstiev a interpretácií, až je to fascinujúce. Je ale takmer isté, že 2x by Milchwald už zaujímavý nebol.. (11.02.2017)

ocenenia : Montréal World Film Festival 2003 - nominácia na Grand Prix des Amériques (04.02.2010)