Timur i jego komanda
Timur a jeho družina
Režie:
Alexandr RazumnyjScénář:
Arkadij GajdarObsahy(1)
Timur a jeho parta je snímek, který pobaví a rozveselí i největšího mrzouta. Děj filmu, natočeného dle povídky Arkadije Gajdara, se odehrává za války. Dvě chlapecké party - Timurova a Kvakinova, mezi sebou svádí boj o prvenství. Timurova parta pomáhá tajně rodinám, jejichž muži jsou na frontě nebo dokonce ve válce zemřeli. Nosí dříví, vodu. Proti nim stojí Kvakinova parta, která bez ohledu na vojenské zásluhy krade ve všech zahradách jablka a tropí další škody. Po ultimátu, kterého Kvakinovci nevužijí, dojde k boji a samozřejmě Timurova parta vyhraje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Veľmi jednoduchá a priamočiara záležitosť, ktorá sa nesie v duchu príbehov o Pipi dlhej pančuche, alebo Gombíkovej vojne. Hrdinami tohto príbehu sú deti - ako kolektívny hrdina, ktorý konajú dobro a pomáhajú dedinčanom proti bande výrastkov, ktorý kradnú jablká a ovocie so sadov. Bandu dobrákov vedie šľachetný Timur, ktorý pomôže mladej dievčine a ktorá sa do jeho party pridá - aj napriek tomu, že sa to jej staršej sestre nepáči. Film je vlastne sled dobrodružstiev tejto party, ktoré sú podané hravo, ale ktoré dnes mne ako divákovi veľa nehovoria. Film je miestami veľmi úsmevný a rozhodne sa nemôže brať až tak vážne, aj keď pevne verím, že v dobe svojho vzniku sa vážne brať mal. Hrdinovia sú sympatický, a celkovo sa to nesie v hravom letnom duchu, lenže aj napriek krátkej stopáži je film viacej nudný a nezáživný ako zábavný a napínavý. Nie je to strata času, len si s toho v súčasnosti odnesiete veľmi málo. ()
Ten film mne prudil už v době, když jsem na něm byl povinně se školou, jen ten Kvakin vypadal vcelku životně. Ale tak nějak jsem bral, že je dobré pomáhat rodinám, když otcové bojují za vlast a proti Hitlerovi. Teď jsem zjistil, že film je z r. 1940(!), takže žádný boj proti Hitlerovi a za vlast, ale agrese proti Finsku. A tahle stalinská malaďož tomu pomáhá. ()
Vrchol socialistickej propagandy zabalený do nenápadnej formy detského filmu. Timur a jeho oddaná družina kamarátov hrdinsky potajme pomáha rodinám, ktorých otcovia bojujú na fronte. V tom im všemožne bráni (asi budúci kapitalista) Miška Kvakin a jeho partia. Čo celému filmu dnes dodáva na šmrnce, a čím je film prešpikovaný, je geniálne vtipný socialistický idealizmus - všade vidíme červené zástay, hviezdy, šatky, a smrtiace filozofické hlášky o hrdinstve a socialistickom myslení z úst 12 ročného pioniera, ktoré nám nedajú ani na chvíľu vydýchnuť. Celé kino sa náramne bavilo. Na záver si dovolím zacitovať úryvok z článku o Timurovi z Rudého práva, rok 1948: "Timur a jeho parta je snímek, který pobaví a rozveselí i největšího mrzouta. Je svědectvím o tom, že sovětští kluci jsou jako jinde na světe: zvědaví, vynalézaví, nadšení pro technické objevy, všeteční a paličatí, ale také svědomití, milí, úpřimní, odvážní, oddaní své klukovské partě a obětavě kamaradští." ()
Arkadil Gajdar napísal tri knižky ( prvý bol Timur a jeho družina, 1940, druhý Veliteľ snežnej pevnosti, 1940 a tretí Timurova prísaha, 1941 ) o chlapčenskom hrdinovi, ktorému dal meno po svojom synovi. Tento film bol okamžite sfilmovaný, lebo sovietska propaganda v predlohe objavila nesmiernu budovateľskú silu pre mládež, ktorá sa určite bude stotožňovať s hlavným hrdinom. Kniha nás voľakedy mátala ako povinná četba, čomu som sa úspešne vyhýbal, postačilo mi vidieť tento filmový skvost, ktorý bežal v našich kinách už od roku 1948. Timur a jeho družina je slabučký film, strih utína scény, ktoré nedoznejú, samotný príbeh je veľmi nudný, ústredný konflikt medzi dvomi partiami chlapcov je fádny, nemá v sebe to požadované čaro a dobrodružstvo. Po dlhočizných rokoch som si ozrejmil tento film opäť a musím skonštatovať, že môj názor z detstva sa naň vôbec nezmenil. ()
Absurdnost filmu i námětu je zřejmá. Je totiž ztělesněním své doby, v níž na jedné straně zvonily budovatelské deklarace a na druhé ekonomiku zachraňoval bytnějící gulag; SSSR současně, plně pakt Stalin-Hitler (28. září 1939), pilně dodával strategické suroviny Německu, plenícímu západní Evropu a okupujícímu Rakousko, Československo a Polsko. Nespornost absurdity vyvažuje skutečnost, že takové děti a taková iniciativa vskutku existovaly, žily svůj život nezávisle na režimní propagandě a opravdu v daných mezích prospívaly Stalinově vlasti. To jsou Zoji Kosmoděmjanské a Olegové Koševí. To je skutečný příběh mládežnické krasnodonské odbojové skupiny Mladá garda, která prokazatelně vznikla a působila v týle německých vojsk v letech 1941-1942 v donbasském průmyslovém městě Krasnodon. Stranickou organizaci do svého stejnojmenného románu musel na přímý Stalinův zákrok dosadit až Alexander Fadějev. Autor literární předlohy TIMURA Arkadij Gajdar padl v posledních měsících Velké vlastenecké války a jeho blízký příbuzný Jegor Gajdar se stal na počátku devadesátých let spoluzakladatelem rodící se ruské pravice. I tady je absurdita zřejmá, i tady je určitě doložitelná z reality, faktů, je skutečnou skutečností. Jako Rusko samo. ()
Galerie (16)
Photo © Mokép
Reklama