Timur a jeho parta

Veľmi jednoduchá a priamočiara záležitosť, ktorá sa nesie v duchu príbehov o Pipi dlhej pančuche, alebo Gombíkovej vojne. Hrdinami tohto príbehu sú deti - ako kolektívny hrdina, ktorý konajú dobro a pomáhajú dedinčanom proti bande výrastkov, ktorý kradnú jablká a ovocie so sadov. Bandu dobrákov vedie šľachetný Timur, ktorý pomôže mladej dievčine a ktorá sa do jeho party pridá - aj napriek tomu, že sa to jej staršej sestre nepáči. Film je vlastne sled dobrodružstiev tejto party, ktoré sú podané hravo, ale ktoré dnes mne ako divákovi veľa nehovoria. Film je miestami veľmi úsmevný a rozhodne sa nemôže brať až tak vážne, aj keď pevne verím, že v dobe svojho vzniku sa vážne brať mal. Hrdinovia sú sympatický, a celkovo sa to nesie v hravom letnom duchu, lenže aj napriek krátkej stopáži je film viacej nudný a nezáživný ako zábavný a napínavý. Nie je to strata času, len si s toho v súčasnosti odnesiete veľmi málo. (13.03.2012)

Ne tak tohle mě nevzalo, nato že film má něco kolem 75 minut tak se mi povedlo 2x!!! usnout. Celá parta včetně Timura mi byla nesympatická a ty kecy mě strašně iritovaly.Film mě jak praví distributor nerozesmál, spíše uspal, a proč je v záhlaví akční film??? No abych to shrnul je to strašná nuda, která mě nebavila a dvdčko mi bude ležet v poličce hodně dlouho a nedotčeno. (14.05.2011)

Tak jsem se konečně dočkal. Vzhledem k tomu, že jsem prakticky nečtenář, vyhnul jsem se kdysi i knize Arkadije Gajdara Timurova parta v době, kdy byla jako tzv. povinná četba. S dějem jsem se seznámil až nyní, kdy jsem kdesi u benzinové pumpy koupil film na DVD. Jistě, každý bude mít na film svůj názor. Můj je názor je takový, že se jedná o skvělý film. Nesmíme totiž zapomenout, že film vznikl za války. Stačí si uvědomit, jaké byly možnosti tehdejších dětí v tehdejším Sovětském svazu. S čím a na co si mohly hrát? Jistě film má svá slabá místa. Za velmi nepravděpodobné považuji osobně řešení sporu mezi Timurem a Kvakinem. Ale myšlenka pomáhat lidem a pomáhat zejména rodinám, jejichž tatínek byl odvelen na frontu, považuji za velmi hrdinské a dovedu si i představit, že se něco takového mohlo dít v určité formě i ve skutečnosti. Při sledování filmu mě nejednou napadl příměr s TV seriálem Rychlé šípy. Nebylo by na škodu, kdyby i dnešní filmy pro děti byly nejen plné dobrodružství, ale i myšlenek vzájemné pomoci a ohleduplnosti. (31.10.2008)

Dnešní doba má ve vínku odpor ke vší politice. Proto je jí podezřelé, když lidé s nadšením budují cosi pro nějaký režim či vládu, zvláštěpak, není-li jim tento ideologicky po chuti. Ve filmu zvou to zvrácenou propagandou, v dobových záběrech pak zinscenovanou maškarádou. Není to však neštěstím naší doby, že lidé se jen zřídkakdy dokážou nadchnout pro společnou práci? Není nakonec v Timurově "budování socialismu" něco navýsost vznešeného? Něco k čemu se skoro každý člověk obrací zády a je mu z toho zle jen proto, že v sobě to něco najít nedokáže? Toť jeden můj pohled na tento film. Při pohledu druhém už nelze nevnímat, že tento radostný film vznikl v předvečer Barbarossy v období hlubokého stalinismu a mohl docela dobře sloužit k odvracení pozornosti od režimních zločinů. Zpátky se tedy dostávám k propagandě... V případě Timura však nejde o propagandu štvavou a očerňující, ale budovatelskou výzvu k práci a poctivosti. K takovým podobám "výchovného působení" jsem mnohem shovívavější. Vždyť Timur by docela dobře mohl být skaut... Třetí pohled je cynický - děj je plytký, postavy ploché... Slabé *** (27.12.2008)

Absurdnost filmu i námětu je zřejmá. Je totiž ztělesněním své doby, v níž na jedné straně zvonily budovatelské deklarace a na druhé ekonomiku zachraňoval bytnějící gulag; SSSR současně, plně pakt Stalin-Hitler (28. září 1939), pilně dodával strategické suroviny Německu, plenícímu západní Evropu a okupujícímu Rakousko, Československo a Polsko. Nespornost absurdity vyvažuje skutečnost, že takové děti a taková iniciativa vskutku existovaly, žily svůj život nezávisle na režimní propagandě a opravdu v daných mezích prospívaly Stalinově vlasti. To jsou Zoji Kosmoděmjanské a Olegové Koševí. To je skutečný příběh mládežnické krasnodonské odbojové skupiny Mladá garda, která prokazatelně vznikla a působila v týle německých vojsk v letech 1941-1942 v donbasském průmyslovém městě Krasnodon. Stranickou organizaci do svého stejnojmenného románu musel na přímý Stalinův zákrok dosadit až Alexander Fadějev. Autor literární předlohy TIMURA Arkadij Gajdar padl v posledních měsících Velké vlastenecké války a jeho blízký příbuzný Jegor Gajdar se stal na počátku devadesátých let spoluzakladatelem rodící se ruské pravice. I tady je absurdita zřejmá, i tady je určitě doložitelná z reality, faktů, je skutečnou skutečností. Jako Rusko samo. (06.03.2008)