Poslední dům nalevo

Cravenova klasická prvotina na motivy Bergmanova Pramene Panny. Scénář není moc propracovaný, ale o to tu ani tak nejde. Jde spíš o ryzí násilí, které nás provádí velkou částí filmu. Krvavé scény jsou i na rok 1972 velmi brutální, a možná proto byl film svými fanoušky vynášen do nebeských výšin. Povedený horor, který na každého zřejmě zapůsobí jiným dojmem, ale mně se líbil (hlavně díky povedené atmosféře). PS. Mám rád, když ve filmu lidé kladou po domě pasti. K tomuto principu se Craven částečně vrátil ve své Noční můře v Elm Street. Ale nejlepším takovým filmem stejně zůstává Sám doma. (10.07.2011)

Debut a amatérčina "každým coulem". Posledný dom naľavo treba hodnotiť v kontexte doby, ale asi aj v nej šokoval asi iba tým násilím. Logika nefunguje vôbec, čiže ani náväznosť scén, herecké výkony sú slabučké, komediálne vsuvky čisto WTF. Ale asi aj preto je to stále slušná zábava. Treba si ale uvedomiť, že ak sa odhodláte k pozeraniu tohto starého hororíku, tak na konci sa budete smiať z postáv a ich rozhodnutí a zobrazené násilie s vami už v dnešnej dobe neurobí zhola nič. To samozrejme nie je Cravenova chyba, skrátka je dnes kinematografia už úplne inde. Ale sledovať, ako postavy majú tisíc možností na útek, či už v prvej alebo druhej polovici, a nejak to bohvie prečo stále nejde, zabaví dokonale aj dnes. (27.03.2020)

3/10 Craven prestriháva scény násilia s rodinnou oslavou a do toho hrá hipisácky folk. Strašne slabá amatérska zlátanina, ktorá sa snaží tváriť experimentálne (a ešte tie kecy o tom, že to mala byť akože kritika otupenia spoločnosti počas vietnamskej vojny...), a pritom je to len obyčajný exploatačný výplach, akých sa na prelome 60tych a 70tych rokov natočilo habadej. (29.05.2020)

Pozoruhodná reakce na vietnamskou válku se zvláštním přihlédnutím k tomu, jak ji vnímali mladí (Craven bez uzardění straní hipíkům), která se v posledních dvaceti minutách zvrhává v chaoticky sestříhaný slepenec stupidního chování (pomsta formou bj? Ale not ták). Forma „sezvu všechny známé, koupím pár pikslí červené barvy a odjedu do lesa za město“ myslím zcela odpovídá obsahu a navíc vytváří krásně brutální kontrast k Bergmanově uhlazené „předloze“, mimochodem artfilmu jak poleno. 75% Zajímavé komentáře: choze, castor, Flipnic, JFL, Kusko.t2 (16.11.2009)

Dnes jsou již ohlasy na Cravenovu prvotinu dosti ohlišné a kontrastní, ovšem filmu se nedá upřít jedna zásadní věc ... "Poslední dům vlevo" byl první. Byl to první horror, který nepředváděl nadpřirozená monstra, duchy, mimozemšťany a příšery, ale přímo nás (nebo některé z nás), lidi, kteří dokážeme páchat ty nejhorší zvěrstva na jiných, slabších lidech ... Zatímco mnohonásobně lépe filmařsky zvládnuté kulty Deliverance a Straw Dogs ve stejné době vykreslovaly agresory jako lidi, kteří jsou "postiženi" jistými zvyklostmi a v určitém společenství a sociálním prostředí je pro ně násilí a teror spíše běžným denním chlebem, Wes Craven si vzal na paškál čistě lidi, kteří účelně, pro zábavu, dlouhodobě a intenzivně mučí, týrají a zneužívají zejména mladé dívky pro svoje vlastní zvrácené potěšení, zkrácení dlouhé chvíle, pro radost a humor. V tomto nese film svoji neuvěřitelnou sílu a výpověď, která se potáhne jako varování do skonání světa ... "Last House on The Left" je základní kámen čisté "exploitation" odnože horroru. Obsahuje hodně silných scén, které mi nepřišly celkově tak ploché, jako ve velmi podobném bratříčkovi od Meir Zarchiho o 6 let později. To, že film obsahuje téměř až podivné scény, jako by vystřižené z grotesky si dnes obtížně vysvětlujeme ... Každopádně podle mne chtěl Craven vytvořit kontrast humoru a děsu, aby tak intenzitu zážitku ještě umocnil. Stejně jako Zerchi nepoužil v I Spit on Your Grave hudbu, stejně jako Deodato využil v Cannibal Holocaustu hudbu, která jako by do filmu vůbec nepatřila, stejně jako Noé v Irreversible zvolil opačnou posloupnost děje od hnusu a brutality po krásu a znovuzrození ... Nehledě na "ne-kvality" Cravenova nízkorozpočtového filmu, dávám jednoznačně plný počet ... Poklidný příkaz: "Piss Your paints ..." mi v duši přetrvá stejně dlouho jako řev v Passoliniho Salo 120 dní Sodomy: "Máááááánžžž!!!"... možná do konce života ... (07.12.2007)