Čtyři svatby a jeden pohřeb

Film jsem viděla včera (září 2008), ale slyšela jsem o něm předtím hodně. Proto mě také dost nemile překvapil. Myslela jsem, že bude zábavnější, vtipnější, zajímavější, romantičtější. A ono nic. Film se mi moc nelíbil, je takový suchý, ani jeden z herců nepatří zrovna mezi mé oblíbence, k postavám jsem si nenašla cestu... Prostě normální romantika, na kterou se podíváte a znovu nemusíte. Taky trochu zklamání a film, kde to označení kultovní film a ocenění moc nechápu... (16.06.2013)

Příjemný film, kde převládá romantika, ale občas se zde najdou prvky hořké komedie a několik scén opravdu pobaví. Akorát je možná trošku škoda, že se ke konci hraje na vážnější notu, což mě docela překvapilo a zároveň lehce zklamalo. Ale jinak jsem si tuto pohodovou záležitost ve společnosti Granta, MacDowell, Atkinsona a spol. dost užil a dávám solidní 4*. "Jak se má tvá nádherná přítelkyně?" - "Už není moje přítelkyně." Aha, páni. Nebyl bych kvůli tomu tak sklíčený. Povídá se, že nikdy nepřestala spát s Toby de Lislem, pokud jsi na to nepřišel." - "Ona je teď moje manželka." (22.02.2011)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

Charles, zatvrzelý starý mládenec s pověstí sukničkáře, se na jedné z četných svateb na které s oblibou chodí, seznámí s mladou Američankou Carií. Dívka jej okouzlí na první pohled a zdá se, že ani on jí není lhostejný. Bylo by to tak prosté, kdyby spolu začali chodit a jedna z příštích svateb byla ta jejich.Jenže život nebývá přímočarý. Do dneška jsem nepochopil v čem je tahle komedie tak dobrá podle zdejších hodnocení. Vydařených gagů je v ní pomálu, dost nudí a Hugh Grant celou dobu citelně přehrává a nějak nepasuje ke schopně hrající Andie MacDowell. Dobrá skladba od Wet Wet Wet -Love is around je sice záchranou a do jisté míry film proslavila, ale to je asi tak všechno. Dvakrát už to vidět nemusím. Mé hodnocení: 40% (11.02.2009)

Lepší, než čtyři pohřby a jedna svatba, i když statisticky a demograficky se blížíme spíše k té druhé variantě - přinejmenším v Evropě, přinejmenším běloši. Jo, 90. léta - tenkrát se ještě muži a ženy brali, dnes se již převážně jen kamarádí - nejčastěji přes internet. Hugh Grant byl zřejmě přesvědčivým a lákavým vzorem. (21.11.2011)