Noční můra v Elm Street

Noční můra v Elm Street patří bez přehánění mezi nejznámější horory, které kdy vznikly. Oprávněně. Už zabití první osoby, která byla od začátku prezentovaná jako hlavní postava, a tedy jako ta co by neměla umírat, tedy rozhodně ne hned na začátku, je velmi překvapivé. Nápad se zabijákem, který se ve snech mstí potomkům svých vrahů, je perfektní. Bohužel v prvním díle se jej nepovedlo zcela rozvinout. Důvod je nasnadě. Tvůrci se snažili o co nejuvěřitelnější prolínání mezi reálnými a snovými pasážemi. Nechtěli využít veškerý prostor snu k realizaci šílených nápadů, které by bouraly již tak vratkou atmosféru, a bohužel zcela rezignovali i na vyobrazení bezmocnosti, kterou museli, resp. mohli, jednotlivě postavy zažívat (zejména neprávem obviněný Rod a hlavní hrdinka). V konečném důsledku tak sledujeme spíše komorní podívanou, ve které je jediná hlavní postava opakovaně konfrontovaná se světem Freddyho Kruegera. Je ovšem třeba vyzdvihnout fakt, že hlavní postava prochází neustálým vývojem a k Freddymu se vrací vždy obohacena o nové myšlenky, které může a chce využít. Jejich souboj je čím dál vyrovnanější, což přináší větší napětí v důsledku očekávání dobrého, či špatného konce. Problém je, že toho napětí je na začátku co by se za nehet vešlo a na konci to není zase až o tolik lepší. Nervydrásající atmosféra a okusování prstů ze strachu o hrdiny se bohužel nekoná. Takovým hřebíčkem do rakve je pak závěr, který je nejslabším článkem celé série. (06.06.2010)

Prostě jeden z nejlepších hororů ze staré školy, který existuje. I když by se tomu dnešní člověk mohl smát, tak se přes to dokážu přenést. I dnes moc dobře nechápu, jak dokázali některé scény tak dobře udělat, jako tu krev vystřikující z postele, která se usazuje na stropě. Co si oblíbíte v mládí, to zůstane oblíbené i nadále. (14.08.2011)

Tak už vím, proč je A Nightmare on Elm Street považován za klasický horor či klasickou sérii hororů, chcete-li. Tento první díl je naprosto bezchybný - ať už theme song, ze kterého mě příjemně mrazí, přes mladého Johnnyho Deppa až po postavu, bez které by tato série nebyla tím, čím je - Roberta. Parádní atmosféra, parádní horor (i když jsem o jedné lekačce věděl, stejně jsem se lekl)… prostě parádní film. O legendě se těžce píše, tu musíte vidět. 100 %. (24.11.2011)

Wes Craven je rozhodně dost osobitý režisér a nebojí se experimentovat. Zde mu to ale vyšlo výborně a zrodila se jedna z nejoblíbenějších teenegerovských vyvražďovaček, jejíž geniální ústřední myšlenku a s ní spojenou postavu Freddyho Kruegera jí už nikdo nikdy nevezme. Narozdíl od dalších pokračování, které jsou jen trapnou opakující se slátaninou( snad kromě trojky), má jednička pořádně hutnou atmosféru a pár skutečně lahůdkových hororových momentů. Robert Englund je ve své roli naprosto nedostižný. Není to sice moc známý herec, ale ztvárněním této zvrácené a hnusné postavy si zajistil nesmrtelnost. Celkový dojem trochu kazí pitomý závěr, ale za vše ostatní si to zaslouží jak 4*, tak i ocenění "kultovní horor". (11.02.2012)

Pamatuju si, že když jsem byl mrňous tak jsem u toho měl megapařezy, a když Johnnyho Deppa sežrala postel, tak jsem se rozbrečel a utek. Když jsem to po mnoha letech měl možnost shlédnout znovu už to takovej nářez není. Noční můry jsou sice pořád dobré, ale je jich dost málo a hodně z děje je omáčka kolem. Akorát výkon Roberta Englunda coby Freddyho je pořád stejně úchvatný. (29.04.2006)