Noční můra v Elm Street

„Jedna dve, Freddy ide. Tri a štyri, k tebe mieri. Päť a šesť, ide ťa zjesť. Sedem osem, stratíš rozum. Deväť desať, stáť, nikdy nesmieš spať.“ Nočná mora z Elm Street je zo svätej trojice (Halloween, Piatok 13) môj najobľúbenejší kus. Kým k Myersovi a Voorheesovi som sa dostal až ako puberťák, Freddy je mojou súčasťou od detstva, keď som jednotku a dvojku prvý raz videl o polnoci v piatok na Nove a na neprístupnú, dodnes drsnú trojku ma dokonca starší brat prepašoval do kina, za čo mu bola počas premietania osobne dohovoriť riaditeľka kina, aby to už viac nerobil. Snové scény sú ohromné, snové, nepríjemné, zlovestné a halucinogénne. Krvavé efekty tvrdé i desaťročia od vzniku (posteľová scéna je pocta Kubrickovmu Osvieteniu, kde sa hektolitre krvi vyvalia pre zmenu z výťahu). Legenda okolo Kruegera bola takou nosnou, že v pohode vystačila na niekoľko sequelov, prequelov, remakov, crossoverov a seriálov. V neposlednom rade má jednotka echt atmosféru osemdesiatok (kvázi bezstarostné americké predmestie). Kasting je výborný v čele so sympatickou hlavnou hrdinkou, jej rovesníkmi (najviac zaujme 21-ročný debutant Depp) a rozhodne potešia dospeláci. Tí bývajú vo vyvražďovačkách odsúvaní z rôznych príčin na vedľajšiu koľaj, ale tento slasher je výnimočný aj práve tým, že im dáva prekvapivo veľký priestor. To poteší najmä u Johna Saxona ostrého ako nová žiletka. Postupné rozlietanie príšerného tajomstva tínedžermi, ktoré pred rokmi spôsobili ich rodičia, je výborne vypointované, zlovestné a strašidelné. Craven by hrdinku možno urobil neschopnou ťapou, keby sa do situácie nevložila jeho dcéra a nezačala sa otca pýtať, prečo sú sakra ženy v hororoch vždy neschopné chudery, ktoré zakopávajú o vlastné nohy. A tak sa z Wesa stal progresívny režisér, čo mu zostalo už až do smrti (viď. postavy Gale a Sidney vo Vreskotoch, Rachel McAdams v Nočnom lete alebo Meryl Streep v Hudbe môjho srdca). Ako Piatok 13, i Cravenov slasher mal problémy s financovaním. Natáčanie sa nieslo v znamení chuťoviek (Englund sám seba nechtiac temer podrezal, keďže rukavica pozostávala zo skutočných ostrých súčiastok), pikošiek (kvôli nedostatku času pár vecí natočil Wesov rovesník a kamarát Sean S. Cunningham, režisér Piatku 13), chaosu (režisér a producent o poslednú scénu súperili tak dlho, že nakoniec nikto nevedel, akú strihač pri premietaní šéfom z Paramountu pustil a keď sa producent dozvedel akú, stopol natáčanie, aby sa stihol dolepiť „jeho“ koniec) a zaujímavostí (Craven záporáka pomenoval po zmrdovi, ktorý ho kedysi na škole šikanoval). Nakoniec sa všetko podarilo úspešne prekonať a dotiahnuť film do kultovej popkultúrnej časti americkej kinematografie. Jedného z policajtov si zahral Joseph Whipp, ktorý v r. 1996 v Cravenovom Vreskote povýšil z radového člena policajného tímu na šerifa Woodsboro. (20.10.2004)

Jedna, dvě, Wes Craven boduje. Tři, čtyři, na vaši fantazii silná zbraň míří. Pět, šest, strachem zatni pěst. Sedm, osm, sekvělí scénář, kamera. Devět, deset, hororová legenda. Dosti poezie ve stylu Elmstreet, teď k serióznímu (no jen se nesmějte) hodnocení. V hororové historii se oběvilo několik legendárních postav, Dráculou počínaje, přes frankensteinovské monstrum, Mychaela Myerse, Jasona Voorhese a samozdřejmě Fredyho Krugera. A když se postava kterou si vymyslíte stane legendární, pak už o filmu nelze říct nic záporného. Nápad a pointu jež je životně nutná pro přežití příběhu to má a mít vždycky bude. A kontrast sen/realita, který dává scénáristovi úplně volnou ruku je využit bezezbytku. Jasně mohlo to být ještě lepší, ale u takovéhleho typu příběhu už by to byla sázka do loterie. Opravdu dobře jsem se bavil a Johnny Depp byl ve své první filmové zkušenosti naprosto přesvědčivý. Zkrátka jeden z těch nezapomenutelných hororů let 80tých co ani v současné uspěchané době neztratil nic ze své působivosti. danke mistr Craven. (23.06.2004)

První díl možná nejznámější osmdesátkové hororové série. Freddy tady zase tolik prostoru pro své skopičiny nedostává. Překvapí, na svou dobu a rozpočet, poměrně kvalitní triky. Co nepřekvapí je výborná atmosféra, holt Craven svého času, když chtěl, tak uměl. O něco více se mě vždy líbila Trojka, ale Jedničce už nikdo nikdy neodpáře fakt že tímhle to samozřejmě všechno začalo. Dobrou a sladké sny. Body Count:: 4. 70% (18.05.2007)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)

Krueger je správně děsivý - oproti Michaelu Myersovi a Jasonu Voorheesovi navíc groteskní a lascívní - bubák a jeho řádění na pomezí snu a reality bere vyvražďovačky na nový level. Hororové scény jsou navíc mnohem imaginativnější než u konkurence, počínaje stropní vraždou, přes rukavici ve vaně a smrt v posteli, až po závěrečnou tečku u dveří. A Heather Langenkamp je skvělá final girl - cute, sexy i přesvědčivě odhodlaná a naštvaná. Jen to finále a la Sám doma to trochu shazuje - aspoň na to kladivo se měli vykašlat. (08.12.2019)