Zkrocená hora

Oscarová bublina dekády. Dva vynikající herci se potácí v dějově vyprázdněné (ne)tradiční lovestory o nenaplněné lásce, které k dokonalému oscarovému kalkulu chybí akorát to, aby se staly součástí milostného příběhu i ovce. Nehodlám srážet nasazení herců, které je vpravdě excelentní, ani Leeho vedení, které plně slouží příběhu - scénář, to je to, s čím mám problém. Za celé dvě hodiny se stalo co? Dva chlápci se asi 10x setkali, během toho si jeden nechal narůst knír, druhý se rozvedl a zakončili to pneumatikou a slibem. A to je všechno? Cival má recht, v podání muže a ženy by to málokoho zajímalo. Oscar podobně „vydřený“, jako ten pro Happy Feet – trendy předávají ceny. (02.01.2009)

Dobrý příběh, fantastické herecké výkony doslova všech (nedá mi to a vyzdvihnu Ledgera a Michelle Williams), neskutečně kýčovitá příroda a nádherná hudba, to jsou obrovské klady Zkrocené hory. Ang Lee natočil opravdu krásný a citlivý film, nic nevylepšuje, nic nepodceňuje, jen vypráví. Malinko mi vadily jen dva pohledy do minulosti, mně osobně tam vůbec nesedly. (03.03.2006)

Stejně tak jako leporelo pro děti, je i tato obrázková skládačka natočena neskutečně podmanivě a postavy se na ní nádherně vyjímají. Jenže nějaký hlubší citový dopad to v té svojí malebnosti absolutně vynechává, čemuž bohužel dopomáhá velmi opatrná práce s provokativní tématem, jelikož být ten vztah rozvinut mezi heterosexuály, byla by z toho dokonalá esence kýče, což při tématu homosexuality vypadá spíše jako laciná póza než snaživá demýtizace nejen divokého Západu a kovbojů jako drsných chlapů, ale i homosexuality jako takové. (05.11.2006)

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)

Věděl jsem, do čeho jdu, ačkoliv moje první zhlédnutí je dobrých deset let staré. Film Anga Leeho ale potvrzuje, že některé kousky potřebují dozrát. Poznali se jednoho léta na začátku šedesátých let coby pastevci ovcí. Zamilovali se o pár týdnů později. Táhlo je to k sobě nejednu sezonu. Podmračený zamlklý Heath Ledger a ukecaný houževnatý Jake Gyllenhaal naprosto selžou v tradičním mužství. Nešlo jen o alkoholem prosáklou noc, kdy byla sakra zima a ve stanu příjemně teplo. Tohle mělo hlubší základ, který pečlivě střežili po další dekády – a jejich rybářské výpravy nikdy nebyly o prutech a udicích. Čas ale nejde vrátit, dobu také nelze vyměnit, síla vztahu a naděje se tak pomalu vytrácejí. Stejně jako se jednomu z kovbojů ztratí košile. Lee je za kamerou suverénní (rád zkouší nové žánry a žádného tématu se nebojí), stejně jako herci před ní. Lepší mi přijde Ledger, který je ve svém ztvárnění hluboce citlivý, zoufalý i nerudný, pronáší spíš úsečné věty, které drtí přes zuby, než aby chtěl vést nějaké dlouhé dialogy, od image snadno čitelného krasavce se odpoutal dokonale. Svou přirozenou potřebou je zahnaný do kouta a netuší, jak z něj ven. Herecky se musí líbit i dámy v pozadí: Michelle Williams a (tehdy „princeznovská“) Anne Hathaway. Pomalá atmosféra mi seděla, stejně jako emoce, se kterými se pečlivě pracuje. 80% (17.01.2016)