Zkrocená hora

Velký omyl všech těch akademií, komisí a porot. Ang Lee promarnil velkou šanci, kterou mu věnovali výteční Jake Gyllenhaal a Heath Ledger, živočišné sexuální výboje mezi nimi a dojemná hudba Gustavo Santaolalla. Jenže když si odmyslíte homosexualitu, nezbude víc než nafouknutá a ve stopáži přetažená romance, která by v podání muže a ženy málokoho zajímala. Horské exteriéry a malebná kamera občas zavánějí kýčem a silné okamžiky ztrácí glanc pod zátěží falešných paruk, nalepených knírů a pochybného poklonkování aktuálnímu tématu. V zámoří ať si vavříny pro Zkrocenou horu klidně lečí netoleranci, přetvářku a úzkoprsost v americké společnosti, já ale necítím důvod, proč bych měl všední romanci o ne-zas-tak-neobyčejném vztahu povyšovat až k úrovni Tygra a draka. Pokud vás zajímá homosexualita, sáhněte po X-Men 2. Singer je chytřejší. (01.02.2006)

Až teď a tady jsem pochopil, jakého herce jsme ztratili v Heathu Ledgerovi. Mistrovsky napsaná a zrežírovaná “neobvyklá westernová romance”, zasazená do neskutečných exteriérových kompozic, ale současně vnitřně silně komorní, se skrývanými emocemi a tragikou dlouhodobě nenaplněného štěstí na dosah ruky. Ang Lee vede hlavní i vedlejší herce v obrazech a střihové skladbě jako kdyby maloval obraz. V atmosféře drsného amerického retrovenkova skládá dokonale soustředěnou mozaiku tichých tužeb a snů, do které chladný horský vítr a prérijní prach váhavě propouštějí tóny decentně dokreslující Santaolallovi hudby. Co scéna, to filmařsky precizně zhotovený krok v budování charakterů a vyprávění příběhu pokrývající dvacet let života dvou lidí, kteří nemohli žít ani spolu, ani bez sebe. A života lidí kolem nich, ovlivněných z toho pramenícími smutnými událostmi. ___ Brokeback Mountain mě rozsekal minimalistickým uzavřením příběhu nejdůstojnější formou filmového umění - bez náznaku kýče či ždímáním slz jinými filmovými prostředky než tichým dořečením příběhu mimo obraz, které se tak silně propojí s předešlými událostmi, až z toho puká srdce. Tyto smutné gay romance, když se povedou jako tady nebo v Call Me By Your Name, mají v trápení postav pro jejich společenskou odlišnost a nepřejícný osud mnohem dramatičtější podklad než tradiční hetero vztahovky. Nejspíš taky proto, že najít si novou holku, když to s tou předešlou nevyšlo, je o tolik jednodušší, než najít silné propojení s někým z dvou procent populace. Asi to bude jako pro filmového fandu jednou za pár let vidět takto zrežírovaný film. (03.04.2024)

Neuvěřitelně nádherný, hluboký a citlivě natočený film, jehož krása, čistota a hloubka vyzařuje z každého záběru, dialogu, gesta či detailu. Film, který ukazuje spoustu, ale vyjadřuje ještě mnohem více. Dokáže ukázat i mnohé, co je ve Zkrocené hoře ukryto a nikdy nevyřčeno. Kolik skrytých emocí, touhy, bolesti a strachu se v jejích scénách nachází. Jedinečná a mistrovsky propracovaná psychologie odlišných charakterů hlavních postav a jejich vztahu. Mimořádné výkony Jakea Gyllenhaala jako otevřeného, spontánního a výmluvného Jacka Twista a Heatha Ledgera jako uzavřeného, mlčenlivého a emocemi zmítaného Ennise Del Mara, který byl vychováván k tomu, aby se stal správným "tvrdým" chlapem. Příběh o neuvěřitelně silném citu dvou lidí, který je zároveň příliš křehký a zranitelný. Krásný a smutný příběh nenaplněné lásky, která byla již od počátku odsouzena k tomu, aby se ukrývala tam, kde vznikla. Tam v horách, uprostřed lesů, v srdci přírody, tam kdesi nikde, uprostřed všeho. Daleko od lidí a všedního života. Děj je zasazen do nádherné, drsné přírody, kterou lemuje magická, nezapomenutelná hudba fenomenálního Gustava Santaolally. Úchvatný, dechberoucí a pravdivý scénář. Pamatuji si z něj snad každou větu a dialog. Nejkrásnější a nejemotivnější film, jaký jsem kdy viděla, a jež se mi nesmazatelně zaryl do srdce a mysli. Ukazuje lásku a hluboký cit, který zde však vůbec nesklouzne ke kýči a oblíbenému hollywoodskému patosu. Jeden z mých top filmů, jehož dokonalý filmový, citový a osobní prožitek je více autentický zejména při originálním znění. Kdybych mohla celý tento příběh shrnout do jednoho citátu, řekla bych tento, který mne kdysi napadl: "Hloubku našich citů nikdy nedokážeme vyjádřit v hloubce našich slov..." (09.03.2006)

Tento film jsem pochopil takto: A) V každém z nás je kus latentní bukvice. B) Osamění a sociální izolace dvou hetero "honáků" vede nutně k ruptuře konečníku. C) Sexuálně frustrovaný cowboy pohrdne ztepilou kravkou, vraným koníkem či jiným rozkošným horským zvířátkem (Divné, že? Zoofilové jsou přece taky normální lidi - bez jakékoliv ironie!! = SPOILER KE DVOJCE "Zkrocená nora"). D) Víckrát už nejedu s kámošem kempovat bez bab. (10.02.2010)

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)