Vřískot

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)

"Movies don't create psychos; movies make psychos more creative!" Napriek tomu, že film je v niektorých veciach značne nedokonalý (nie je motív na vraždu 90% postáv + koniec je hrozne prekombinovaný) a ďalšie veci zostarli (citovanie filmov), vo svojej dobe to bol neskutočný závan čerstvého vzduchu a i o skoro 20 rokov neskôr pôsobí film prekvapivo sviežo. Môže za to celý out-of-the-box pohľad na slashery, ktorý je symbolizovaný nielen v tých odkazoch na žáner a jeho pravidlá (čo bolo vo svojej dobe nesmierne originálne), no v skutočnosti je rozliaty do celého filmu. Napríklad Williamson dáva na svoju dobu výnimočný dôraz na postavy a to nielen hlavné. Skoro každá postava je zapamätovateľná a to v žánri nemá obdobu. Podobne vizuál je neskutočným krokom vpred. Už na prvý pohľad je tento film akoby svetelné roky vzdialený od ostatných slasherov nakrútených pred rokom 1996. Škoda, že tento punkový prístup dlho nevydržal a po Vreskote ostatné slashery (vrátanie samotných pokračovaní Vreskotu) nehľadali nové cestičky, ale opakovali nanovostanovené pravidlá. A tak tento slasher revival skončil, ani poriadne nezačal. (18.11.2005)

Jeden ze zakládajících snímků žánru "teenage-horor" a zároveň asi jeho nejkvalitnější zástupce. Neve Campbell tady předvádí svůj dosavadní herecký vrchol a taky ostatní herci mile překvapují. Stejně tak je milým překvapením scénář, jenž sice staví na mnoha hororových klišé, ale zároveň si z nich v mnoha ohledech dělá osobitou legraci, což dodává tomuhle snímku i mírný humorný podtón. Ale fakt jen mírný, jde přece jenom o horor, kde není úmyslem diváka rozesmát, ale vystrašit. (25.03.2003)

"Předvídatelné! Já jsem věděl, že kousne!" Děj tohoto snímku je třeba brát jako varování, že přílišná konzumace hororů může nenávratně poškodit mozek. Já jich zase tak moc do roka nesním, ale tentokrát jsem se zakousl do Vřískotu a ochutnal jsem nečekaně výživnou a lehce stravitelnou podívanou. Mám totiž hrozně rád nadhled a hlášky a to jsou ingredience, kterými se evidentně nešetřilo. Přitom určitě nedokážu ocenit všechna ta vážně míněná a zároveň neustále zesměšňovaná žánrová pravidla, která znám pouze povrchně a ještě k tomu se za to nestydím. (05.04.2016)

"M𝘰𝘷𝘪𝘦𝘴 𝘥𝘰𝘯’𝘵 𝘤𝘳𝘦𝘢𝘵𝘦 𝘱𝘴𝘺𝘤𝘩𝘰𝘴. 𝘔𝘰𝘷𝘪𝘦𝘴 𝘮𝘢𝘬𝘦 𝘱𝘴𝘺𝘤𝘩𝘰𝘴 𝘮𝘰𝘳𝘦 𝘤𝘳𝘦𝘢𝘵𝘪𝘷𝘦." ____________ Asi jsem viděl málo kvalitních slasherů, ale nevím, co mě na Scream dostalo víc: jestli ta napínavá a nepředvídatelná zápletka, ona mysteriózní rovina, pojetí jednotlivých vražd, finální pointa, ta kýčovitá devadesátková pachuť, famózní hudební doprovod Marca Beltramiho, anebo to jak tenhle film naprosto geniálně a přitom satiricky ohýbá svůj meta-hororový rozměr, který celému subžánru slasher vzdává poctu [viz. popkulturní odkazy a reference], ale zároveň si z něj dělá nehoráznou prdel [ten goofy slapstick výsměch žánrovým klišé fakt nemá chybu] a vráží mu tak kudlu do zad. Zcela právem opěvovaná kultovka. Co dodat? Top tier Craven.... PS: ano, Shaggy je psychopat. (21.10.2022)