Mladý Andersen

Hans Christian Andersen je pravděpodobně nejslavnějším dánským spisovatelem, který se tak pochopitelně dočkal i filmového zpracování svého životního příběhu. Zrovna Mladý Andersen v podstatě nabízí pohled pouze na jeden úsek Andersenova života, konkrétně na mládí v jeho internátní škole. Jde přitom o období, které ho do jisté míry definovalo. A potěší, že se na tohle zpracování některých Andersenových osudů dá celkem dívat. A je to celkově vlastně fajn. Mladý Andersen režiséra a scenáristy Rumlea Hammericha je řemeslně slušným filmem. Kameramana Nicolaie Brüela je kreativní, většinou sází na detaily obličejů postav skrze zoom a v případě mladého Andersena nám tyto detaily na obličej pomáhají se do jeho aktuální pocitové situace naprosto vcítit. Jakmile vám kamera pomáhá v tom, abyste se do filmových postav vcítili, je poznat, že za kamerou stojí někdo, kdo to má v malíku. Simon Dahl Thaulow se do role Andersena celkem hodí a dokáže vystihnout, že šlo již v mládí o takového podivína, kterého z dnešního pohledu mnoho lidí vidí jako potencionálního nediagnostikovaného autistu. Thaulow zvládá velmi dobře zahrát Andersenovy výbuchy vzteku, vyzařuje z něj taková neobvyklost a především bravurně interaguje s Henningem Jensenem. Jensen dokáže ztvárnit Meislinga jako člověka, kterého můžete velmi snadno nenávidět, což jen (snad) dokazuje, že výtečně zahrál šmejda. A pak je tu i velmi fajn Mikkel Konyher v roli Andersenova kamaráda Tuka. A zde začíná trošku menší problém. V Mladém Andersenovi velkou roli hrají dva různé vztahy. Vztah mezi Andersenem a ředitelem Meislingem a Andersenem a jeho kamarádem Tukem. Hammerich se přitom snaží prozkoumat oba tyto vztahy a do jisté míry tím vyobrazení obou těchto vztahů trpí, protože Hammerich se vlastně nedokáže rozhodnout, který z těchto vztahů je v jeho očích více důležitý a nedokáže ani najít ideální vyvážení, aby se mohl pořádně zaměřit na oba. A v tom je tak trochu problém. Jedná se sice o televizní produkci, přesto ovšem vypadá výprava velmi pěkně (dobová Kodaň vypadá skutečně hezky), kostýmy jsou též velmi pěkné a právě v rámci televizní produkce jde o slušný nadprůměr, který dokazuje, že i v případě jistých omezení se dá přijít s něčím, co bude vypadat minimálně dost fajn. Problém je většinu času především v někdy vyloženě pomalém tempu, které se dá ovšem díky délce, která nepřesahuje 2 hodiny snadno odpustit. Jenomže ve finiši je tu též spousta scén, které skutečně prakticky nikam nevedli i přesto, že se na nich dalo určitě něco vystavět. A v takovém případě mohli ty scény bez problému skončit na podlaze střižny. Film by byl najednou dlouhý pouze 90-100 minut a možná by v tomhle případě více fungovalo i to tempo. Ne o moc, ale přece jen. Osobně jsem vlastně ani nepochopil, jaký postoj k Andersenovi má samotný Hammerich a jak chce, aby divák Andersena vnímal. Je tam spousta scén, kterými vám Andersen nějakým způsobem přiroste k srdci a zároveň dost scén, které vám ho jistým způsobem zhnusí. Celá linka s jeho nejlepším kamarádem navíc tak trochu naráží na to, že hlavní myšlenkou Andersenových knih byla odlišnost, kterou osobně vnímal především tak, že on je sám tolik odlišný, že vlastně do jisté míry nedokáže navázat pořádné vztahy. I tohle se Mladý Andersen snaží ukázat a v jistých momentech se mu to daří, právě momenty s Tukem ale trochu srážejí pocit, že je Andersen tak neschopný navázat normální kontakt. Nikdy dle svých názorů nikam nezapadal a i z dnešního pohledu se na něj spoustu odborníků dívá jako na jakéhosi podivína, který byl možná autista a možná jen pouhý introvert. A pak by to možná chtělo i trochu nastínit, jakým směrem se bude kariéra budoucího Andersena ubíhat. Ve filmu jsou momenty, kdy se objevuje ve svých vlastních světech a jsou zpracované velmi půvabně a to tak moc, že mě mrzí, že takových momentů v samotném filmu nebylo moc a že možná Hammerich nevsadil na překrývání reality a Andersenových fiktivních světů. Jenomže to by nejspíš tak úplně nesedlo k Hammerichovu pojetí. Andersenovo dětství, které ho víceméně formovalo stejným způsobem jako období na internátní škole je pouze nastíněno. A pak je to ono rozhodnutí, že příběh bude vlastně vzpomínáním umírajícího Andersena, který se poté na smrtelné posteli dočkává osudového znovushledání. Celkem to funguje, hudba Jacoba Grotha buduje emoce, který má a jen tak zamrzí, že po konci definitivně dojde divák k tomu, že vlastně dostal jen velmi slušný snímek, který řemeslně neurazí (už kvůli povedené kameře), herecky je naprosto v pohodě, ale jakýkoliv důvod si ho pamatovat ještě dlouho po jeho zhlédnutí prakticky neexistuje. Je to prostě ´´ pouze´´ řemeslně velmi slušná podívaná, která je po technické stránce skutečně fajn a to především na poměry televizní tvorby. Tempově se to vleče, Hammerich si chvílema vyloženě není jistý, jak chce vlastně tuhle fázi Andersenova života pojmout, ale ve finále přece jen odvedl slušnou práci. O Andersenovi mohl rozhodně vzniknout silnější a více vypovídající film, spokojím se ale i se slušnou podívanou........ (08.03.2021) (méně) (více)