Recenze (5)
Čím více sleduji tvorbu tohoto amerického experimentátora, tím si stále silněji uvědomuji, že vizuální genialita a hyperdinamika obrazu vytváří z Brakhageových děl ojedinělé klenoty na poli avantgardních filmů. V případě prvního Lovesongu pracuje režisér s nespočtem barev, které mixuje do (náhodně) dokonalých kompozic. Tempo, jenž tvoří nedílnou součást každého autorova snímku, balancuje na hranici snesitelnosti. Obrazy jsou totiž v různé rychlosti (od několika málo záběrů za sekundu k počtu kolem dvaceti záběrů za sekundu) až běsuplně sugestivní, čímž psychedelie zážitku dosahuje vrcholu. ()
To bol snáď experiment s diváckou pozornosťou a toleranciou!!! V tom prípade by som sa už nikdy viac nechcela zúčastniť obdobného experimentu..myslela som, že po 5 minútovom sledovaní série týchto rýchlo sa striedajúcih pochmúrnych lesklo-matných obrazov, mi odídu oči a ešte teraz všetko predo mnou bliká. Nevnímam to ako avangardu, skôr ako pokus o "samonasierací manéver"! ()
Vizuálne maximálne pôsobivé hypnotické dielo, ktoré by epileptika odrovnalo po pár sekundách:) Len škoda tej dlhej stopáže, takto sa originalita nápadu a prevedenia mení postupom času na zbytočnost. Inak je to celkom dobrý halucinogénny "trip":) ()
Vjem střídá vjem, a přitom je mysl (aspoň ta moje) zachvácena osvobozující non-asociativností, podobně jako u série Prelude a Persian Series. ()
Toto dielo by som neskloňoval s filmom, ale s akousi hypnózou a vplyvu na človeka od Sigmunda Freuda. ()