Gardový seržant

Gardový seržant, natočený roku 1958, je adaptací historické novely Alexandra Sergejeviče Puškina a vyobrazuje milostný příběh na pozadí rolnického povstání vedeného Jemeljanem Pugačovem v druhé polovině 18. století. Kromě živelného romantického vzplanutí podtrhnutého působivými výkony a fungující chemií mezi oběma zamilovanými nabízí děj několik dalších prolínajících se rovin. Jednou z nich je ostrá kritika zacházení z buržoazií, která je nadčasová a může být aplikována dnes a s největší pravděpodobností i zítra. Kromě všudypřítomného závanu sociální kritiky je filmem propletena i otázka správnosti kruté vzpoury – je opravdu nezbytné krveprolití při cestě za svobodou? Různorodé názory jsou nám předkládány skrze postavy Pugačova a gardového seržanta Griněva a postavám rozdílný úsudek dodává na osobitosti. Charaktery jsou vícevrstvé a v průběhu příběhu se vyvíjejí, nicméně nejkomplexnější se zdá role chrabrého Pugačova ztvárněná Vanem Helfinem, který vůdcovi z lidu ponechal hravost chlapce, rozvážnost a moudrost starce a zároveň divokost týraného zvířete. Je s údivem, jak se filmařům podařilo nabídnout natolik bohatý příběh opřený navíc o grandiózní bitvy, které svou atmosférou, velikášstvím a nasnímáním hravě konkurují i dnešním vysokorozpočtovým blockbusterům. Jedinou otázkou zůstává fakt, proč tento velkofilm nedosáhl větších ovací a dnes nezastává pomyslné místo na piedestalu filmových legend. 85% (14.06.2017)

Kdysi v dětském věku našinec tento film viděl, a pár scén mu uvízlo v paměti - zvláště ta, kde v kleci držený Pugačov je vysmíván oficíry, a holou rukou se jednomu z nich pokusí vytrhnout šavli, chytíc ji za čepel. Ale celá léta jsem se domníval, že je to film sovětský a marně po něm pátral. Ale i po letech je tento film zážitek. Pravda, první třetina je snad kapánek zdlouhavější, ale od obklíčení pevnůstky Pugačovovými voji dostanou věci spád a ten vydrží až do konce filmu. Pugačov zde má náramné charisma, hlavní hrdina vedle něho herecky celkem zaniká, a to povstalecké vojsko složené z kozáků, sedláků, Tatarů a Baškirců je kostýmně malebné. Romantika tohoto filmu je notně drsná, bitevní scény velkolepé. Působivá je scéna, kdy Kateřina II. navštíví v řetězech zakovaného Pugačova - zde mu tvůrci filmu dovolili aspoň jakési morální vítězství. Sylvia Mangano jako Máša je skvělá. (17.01.2015)

Vďaka fragremu som si spomenul na tento dávno videný film. Vtedy mi prekážalo, že pozornosť scenáristu sa od kapitánskej dcérky priklonila ku gardovému seržantovi. Najpôsobivejšie vo filme boli pre mňa scény sedliackeho povstania vedeného Jemeľjanom Pugačovom. V danej dobe to bol veľmi zaujímavý prepis Puškinovej literárnej predlohy. Neviem, aký dojem by som mal z tohto zabudnutého filmu v súčasnosti. Možno sa niekedy podarí. (17.01.2015)

Byla jsem jen krůček od toho, abych nedala odpad, ale řekla jsem si, že ty herecké výkony byly uspokojivé natolik, abych dala filmu alespoň jednu hvězdičku. Jinak to pro mě byla kolosální nuda, dokonce jsme u toho na chvilku i usnula a musela si to vracet, abych se neztratila v ději. Je hlavně vojenský příběh a proto mě to nebavilo. V komentářích se tady píše, že je dobré, že je to bez romantiky, já bych jí tam klidně přihodila, aby to zaujalo i dámské publikum. (09.06.2018)

Krásné ztvárnění Puškinovy novely. První půlhodina je pozvolnější, mladý seržant je za opilství převelen do odlehlého ruského sela, kde lišky dávají dobrou noc. Cestou v mrazivé noci zachrání před umrznutím neznámého muže, což mu bude nakonec osudné. Brzy do děje zasáhne Pugačevovo povstání rolníků a chudých. Obsadí selo, ve kterém žije onen seržant a kde se zamiloval do dcery zdejšího kapitána. Ale povstání je nemilosrdné, zvláště když přítomní kozáci zradí. (04.07.2020)