Jak jsem balil učitelku

Bizardní. Slovo, které se s Wesem Andersonem omílá pořád dokola, ale takový jeho svět prostě je. Tak krásně bizardní. Jako sny. Rushmore přesně jeden takový sen je. Kdybychom ho rozebírali v hodinách češtiny, tak se budeme určitě zmiňovat i o tom, že je to film plný kontrastů (student, který dostal stipendium, je jedním z nejhorších žáků ročníku) i řady jinotajů (poznámka v závěru filmu o "Maxově poslední hře", která se neodehrává ani tak na divadelních prknech jako v životech hlavních postav). Ale dost vědeckýho rozebírání... Rushmore je prostě jiný film. Úplně jiný než jste třeba očekávali, že může být. Je jako ten sen, který se vám mění před očima, ale ve zpětném pohledu nedává logicky vůbec smysl. Jenže co na tom záleží, když jste se ve spánku usmívali a klidně byste si ho hned po probuzení dali znova. (14.09.2007)

Bohužel jsem se na konci nemohl zbavit pocitu ztraceného času sledováním tohoto filmu. Opravdu mě to silně nebavilo, příběh byl slaboučký a hlavní hrdina strašně nesympatický. Bill Murray hrál sice jako vždycky výborně, ale to je spolu s pár vtipnými scénami (jinak to do avizovaného žánru komedie moc nespadalo) jedinými klady tohoto filmu. O to víc mě zaráží hodnocení filmu, ale na csfd mě už nepřekvapí nic...:-) (05.11.2008)

Zcela jistě nepatřím k "WesAndersonfilům", ale na rozdíl od Royal Tenenbaums jsem se při Rushmore celkem bavil, i když takovým zvláštním způsobem.Určitě k tomu taky přispěl kvalitní soundtrack. Budu muset někdy znova zkouknout Bottle Rocket, je to už dávno co jsem to viděl v TV a na ty závěrečné scény provedení loupeže nelze zapomenout. 3,5* (13.03.2007)

Mám filmy Wese Andersona rád, ale tenhle prostě nepovažuji za to nejlepší, co natočil. Jeho poetika už je zde cítit, je to tak příjemně ujeté, ale ta hlavní postava je opravdu otřesná. Můžete ji snadno nesnášet. Navíc ani ten příběh vás tolik neuchvátí jako jiné Andersonovy věci. Herecky dobré, ale asi jsem čekal víc. (31.03.2016)

Anderson je obvykle jedinečný, ale tady měl ještě ve vyprávěcím tempu a stylu výrazné rezervy. Už tehdy se sice jednalo o porci originální podívané s čirou esencí melancholie, ale celý příběh, přestože jsme každý někdy byli platonicky zamilovaní do mladé usmívající se vyučující, se dopředu plouží jen velmi líně a můžu se chytat jenom zpomalených záběrů, parádního soundtracku nebo občasných roztomile divných gagů. Jako celek je ale Rushmore natolik specificky do sebe uzavřený, že se milerád zase posunu v režisérově tvorbě o tři roky později k mojí oblíbené rodince. (08.11.2008)