Recenze (1)
U režiséra formátu Mehbooba Khana mne to vážně překvapuje, ale Humayun je ve svém provedení neskutečně archaický film. Dokonce až tak, že kdyby nebyl ozvučený, rok výroby bych tipoval někdy kolem léta páně 1910. Všechny interiérové scény vypadají, jako by ve skutečnosti byly záznamem nějakého divadelního představení, jen s nezvykle propracovanými kulisami. Kamera je vesměs statická, herci se po scéně také příliš nehýbou (a když ano, tak jako by byli omezováni malým pódiem) a místo vedení realistických rozprav halasně přednáší natočení směrem k imaginárnímu publiku. Dialogy jsou nasnímány buď stylem čelní záběr na mluvčího č. 1 - střih - čelní záběr na mluvčího č. 2 nebo oba mluvčí stojí téměř nehybně proti sobě a kamera je oba snímá z boku. Scény z exteriérů (cestování, přesuny vojsk, náznaky bitev), které už z principu nebylo možné točit "divadelně", pak slouží výhradně jako kratičké ilustrativní předěly a nic zajímavého se v nich neděje (byť pro jejich realizaci Khan shromáždil úctyhodné množství komparzistů, koní a slonů). Dílo zkázy pak dokonává nesmyslné a nekonzistentní vyprávění, které se občas - i v docela důležitých dějových zvratech - úplně vykašle na filmové prostředky a příslušné události jednoduše odpřednáší skrze vševědoucí vypravěčský overvoice.... Prostě se ani nechce věřit, že ten sám Mehboob Khan o několik let později málem získal Oscara. ()