Obsahy(1)
Jim McBride v roce 1967 připravoval pro Muzeum moderníhio umění brožuru o cinéma vérité, jejíž součástí byly rozhovory s tvůrci věnujícími se natáčení deníků, a to ho inspirovalo k natočení vlastního filmu reagujícího na tehdy módní vlnu osobních snímků. Trik jeho filmu – a zde doporučuji přestat číst, pokud nechcete přijít o překvapení! – spočívá v tom, že se ve skutečnosti jedná o falešný, hraný deník, parodicky vyjevující všechny konvence a nešvary filmových deníků. Film, řazený mezi důležitá postmoderní, sebereflexivní filmová díla, zaujme mj. uvažováním o problematické hranici mezi životem a uměním a ironickou dekonstrukcí deníkového žánru, založenou především na postupném odkrývání skutečnosti, že hlavní hrdina je nezajímavý voyeur, který vlastně nemá co natáčet. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Souhlasím s názorem, že deník Felixe Holzmanna by nabídl většině národa nevyčerpatelný zdroj zábavy. U mě osobně by bezpochybně hrozilo i rozsáhlé poškození bránice. V případě deníku jmenovce Davida se davový jásot očekávat nedá. Avšak nadšenci, kterým nedoceněný dokumentární styl cinéma vérité není proti srsti, a jež jsou nakloněni nezávislé a experimentální filmařině si užijí i bez efektů a jiných technických vymožeností digitální éry vskutku ojedinělý pohled na zobrazení pseudoskutečnosti. ()
Nemôžem tvrdiť, že som až príliš zahltený komerčnou kinematografiou z každej jej etapy a doby a mám rád aj snímky, ktoré sa proste vymykajú mainstreamu a ponúkajú opačnú stranu sféru. Sledovať toto, ale bolo bolestivé. ()
Ocením snímek za to, jak si hraje realitou a jak ukazuje, co je vlastně film a jaká je jeho realita, nebo pseudorealita. Celé je to vlastně jedná velká hra, skutečnost se smývá a není jasné, co je pravda, a co je jen film, když s i uvědomíte, že okem kamery není nic pravda, všechno je vlastní, osobitý svět. Jen to podání je prostě nudné. ()
Film skor pre artakov a cinefily nez pre mainstreamoveho divaka : 56 % ()
"I don't know what are you waiting for. I have nothing to say." Tento film akoby predznamenáva éru sociálnych sietí a zdieľania, éru YouTuberov, ktorí síce nemajú čo povedať, ale o to viac vytrubujú tie svoje nezmysly do celého sveta. Rovnako je to aj s prihlúplym hrdinom filmu, ktorý vedie prázdne reči o ničom a plánuje ich zverejniť. Má akúsi utkvelú predstavu, že musí nájsť "pravdu", snaží sa na kameru zachytiť pravú realitu, lenže ten debilko nedokáže pochopiť, že kvôli jeho zásahu má to, čo nakrúca, do reality veľmi ďaleko. Nápad sa mi celkom páči kvôli jeho doslova prorockému charakteru (kritika sociálnych sietí dávno pred ich vznikom, dokonca použitie akéhosi selfie zariadenia), nemôžem si však pomôcť, ale pripadá mi to celé dosť hlúpe. Ak niekto nakrúti nejakú hlúposť a povie, že je to zámerne hlúpe, už to akože nebude hlúposť? ()
Ke shlédnutí na Youtube ()
Záměr dobrý, ale myslím si, že ve výsledku zbytečně natahovaný a neukoukatelný. ()