Crash

"Jak se po takovém zážitku mohou lidé podívat na auto a ještě ho řídit." Nikdy jsem po dopravní nehodě nesouložil. Dokonce jsem ani žádnou dopravní nehodu za účelem sexu nezpůsobil. Ale ten námět se sám nevymyslel. Asi to někoho skutečně vzrušuje. V každým druhém hodnocení jakýhokoli Cronenbergova filmu čtu slovo úchyl, ale tady jenom převedl knihu jiného autora na plátno. Je úchylem jenom proto, že se mu práce povedla a zase vyvolal rozruch? Mně tenhle film prostě baví a pokud to někomu přijde úchylný, tak ať si vezme auto a napálí to v plný rychlosti do stromu. Třeba něco pochopí. Nebo taky ne. (22.01.2012)

Tak mám konečně za sebou tuto slavnou úchylnost o partě lidí, které sexuálně vzrušují dopravní nehody. Což o to, bizarní námět je originální a některé scény ho skvěle rozpracovávají, osobně mě dostala scéna z nočního představení na ulici s předváděním rekonstrukce autonehody Jamese Deana. Zajímavá je i postava vášnivého fotografa a sběratele záznamů z autonehod, film oplýval silnou atmosféru v kulisách tajuplné noci a v tom zvláštním pohlcení mi nevadila ani hodně žhavá porno scéna kdesi v polovině filmu. Stejně jsem se ale nevyhl pocitu, že Cronenberg potenciál námětu využil jen částečně, že o hlavních postavách, pro které se vzrušení z autonehod stalo jediným smyslem života, se pohříchu nic víc nedovíme. Žádná psychologie a mimo zmíněnou pouliční show ani mnoho stop po jasném poselství. A nevyhl jsem se ani zklamání, když v poslední třetině vzešla z Crash už jen série sexuálních a úchylných scén, kdežto závěr má parádní dramatickou atmosféru, ale vůbec nevygraduje do ničeho překvapivého, jen opět, v trochu syrovějším podání, předvede znovu a naposled to, co vnímáme celý film. Tudíž mám zde podobný problém jako u Videodromu: oba filmy mají skvělou první polovinu, kde Cronenberg představí originální bizarní námět, rozvine ho do pár skvělých nápadů i náběhu na důstojnou myšlenku, ale v druhé polovině ho už promění jen v samoúčelnou úchylnost. Zvláštní, že zrovna tyto dva filmy patří k režisérovým nejkultovnějším, zatímco já si je zařadím k tomu slabšímu a na loňské Zločiny budoucnosti pro mě zdaleka nemá ani jeden z nich. Cosi to vypovídá, ale rychle si nejsem jist, zda víc o mém náročnějším vkusu nebo o době, která se posunula natolik, že průměrně rozvinutý šokující námět a několik scén s kultovním potenciálem už dnes pro velký filmový zážitek (oproti 80. a 90. létům) nemusí stačit. [70%] (22.01.2023)

Zvrhle nádherné, nádherne zvrhlé. Maestro vystihol atmosféru Ballardovej predlohy dokonale, drsná sexualita výborne kontrastuje s nekonečným chladom a techno-odcudzenosťou, výsledkom čoho je druh erotického dusna, aký je schopný vytvoriť snáď jedine Cronenberg. Tradične fantasticky funguje hudba dvorného skladateľa Shorea a herci sú všetci do jedného jednak typovo výborne obsadení (Elias Koteas alias Vaughan rulez) a jednak podávajú skvelé výkony. Malé bezvýznamné mínus jedine za to, že film značne okresal onen výrazný sociálno-kritický podtón, ktorý bol jedným z hlavných devíz predlohy. 9 / 10. P.S.: Rozhodne odporúčam pozrieť si NC-17 uncut verziu, 90-minútový R-kový zostrih postráda na explicitnosti, chýbajú niektoré vyslovene ťažiskové scény a celkovo je o stupeň slabší. (15.11.2008)

Úvodná Shoreová melódia je tak nepríjemná, že okamžite zarezonuje. Téma sa potom nesie celým filmom a má vťahujúci charakter. Svet, ktorý nám Cronenberg v tomto diele predostiera pôsobí zakázane, perverzne a nepríjemne. A možno si môžeme nachvíľu nahovárať, že niečo takto nevkusné, psychicky a fyzicky deformujúce, erotické, explicitné, nás nemôže zaujať natoľko, aby sme dokázali pochopiť drobnokresbu metafory a poetiky, ktorú sa tu snaží veľmi intuitívne tvorca vytvoriť, ale v konečnom dôsledku nám tento nadhľad nepomôže. Je to iný svet, iný film a iný prístup. Nemusí nadchnúť. Nemusíme mu porozumieť. Ale dostáva sa nám pod kožu čím dlhšie sa na neho pozeráme. Chladné, urbánne, bez emočné ( aspoň v tom konvenčnom zmysle slova) a zároveň fascinujúce. A to na rôznych leveloch. Exkurzia do bizarnosti podľa Cronenberga. (03.06.2022)

Crash, to není jen samolibá podivnost, či béčkový pokus o skloubení sexu a utrpení. Crash znamená čtení mezi řádky, jemné zachycování úskočných významů působících na iracionálním - smyslném levelu. Nezáleží ani tolik na tom, na jaké úchylce zde postavy ujíždějí, záleží na tom, jak na ni ujíždějí, jak to prožívají, jak jsou pro svoji výstřední vášeň schopny žít i umírat... Vykreslené charaktery balancují na hranici prapodivnosti a přitom něčeho, co je nám důvěrně známé z prožitků našeho temného já. David Cronenberg dokázal zmapovat odvrácenou stránku lidské sexuality a vytvořit poměrně zajímavý a samozřejmě lehce zvrácený poetický feeling... 8/10 (19.12.2009)