Příliš dokonalá podoba

Velmi zvláštní, ne pro všechny stravitelný a bizarní Cronenbergův počin. Nejedná se o žádný horor, ale spíš klade nápor na psychiku tím, že něco celou dobu tušíte až v morku kostí. Je o dvou jednovaječných bratrech (dvojrole ve strhujícím výkonu Jeremyho Ironse), kteří pracují na stejné stanici jako úspěšní gynekologové a žijí v jednom bytě. První se jmenuje Elliot, rozený svůdník a magnet pro ženy a druhý je nesmělý Beverly, který díky vzájemnému sdílení nic netušících milenek po sexuální stránce nikdy neostrouhal. Každý má trochu jinou náturu, ovšem jsou na pohled k nerozeznání a spojuje je jakési všudypřítomné pouto. ÚVAHA NAD INTERPRETACÍ: Těžko říct o čem vlastně film pojednává, ale řekl bych, že o postupném rozkladu duše, jakmile člověk začné hrát ve svém životě různé role. Všimněte si, že téma "rozklad osobnosti" se nachází často v Cronenbergově díle. Symbolicky by se dvojčata dala vysvětlit jako jedna osoba žijící dvojím životem. Následné odpoutání se od sebe (uvědomění) je proto vždy bolestivé, protože jsou role a masky vzájemně pevně provázané. Zde k tomu dojde skrze sdílenou milenku do které se Beverly zamiluje (pro něj je skutečná láska bodem zlomu) a jako první z bratrů si šáhne po tolika letech na skutečné dno. Paradoxně ale ten, který z nich byl po celou dobu "nejvíc nad věcí" (Elliot) do drogové závislosti taky propadne a v závěru zemře. Příběh je navíc založen na skutečné události a to bratrech, kteří byli závislí na barbiturátu, což byl lék používaný na spaní na kterém se dala vypěstovat silná fyzická i psychická závislost. Byli nalezeni mrtví v jejich bytě právě po odstřihnutí od "drogy". Každopádně, opět se mi potvrdilo, že pouštět si Cronenberga na večer opravdu není nejlepší nápad. Není to film, ke kterému by byla potřeba se vracet, ale jsem si jistý, že na něj jen tak nezapomenete. (25.11.2013)

Příliš dokonalá psychárna. Cronenberg je mistr chladné zvrácenosti, bohužel je-li však bez nadsázky aplikována na lidské nitro, vyjde z toho jen vytříbené nic. Prázdný příběh dvojčat s mimozemsky nastaveným způsobem vnímání okolního světa působí sice nadmíru zvráceně. Pro mne ale tato "promyšlená" filmová cvičení, která pouze dávají možnost hercům zahrát si svého "hamleta", nemají příliš velkou hodnotu. Být tam kousek nadhledu, byl bych spokojen, ale takhle oné zmučenosti jen nevěřím, skutečný život je mnohem horší. Dvojka, za jednu jedinou snovou "cronenbergštinu". Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (26.04.2015)

Herecky presné a silné. Uchvátene som sa pozeral na tie dvojité Ironsové kreácie. Cronenberg je aj napriek téme a zdržanlivosti miestami veľmi nepríjemný. Jeho dôraz na atmosféru a na postupné odkrývanie motivácií je v tomto smere veľmi sofistikovaný. Nebojí sa naznačiť. Nebojí sa dať vám chrobáka do hlavy. Tým udržuje pozornosť a je stále zaujímavý. Čo ma na filme do značnej miery fascinovalo, bola mnohoznačnosť významov. Tá vnútorná psychologická porucha. Ten psychologický presah a úvaha. Tie otázky sú nepríjemné. A to, že sa film snaží dať aj nejaké odpovede je nepríjemnejšie ešte viac. Oceňujem dôraz na interiéry, ktoré sa menia spolu s postavami. Z pekných a uhladených na špinavé a chaotické. Myslím si, že sa k tomu musím časom ešte vrátiť. Tých pocitov a emócií tam bolo veľmi veľa. (24.01.2022)

Dosť mi to pripomínalo Greenawayov Zet a dve nuly a miestami aj niektoré Lynchove myšlienkové pochody, ale bol to neodškriepiteľný a čistý Cronenberg. Úvodná scéna veľmi vtipná a navodzujúca správnu dávku úchylnosti. Neviem, či to bolo mojou televíznoi obrazovkou, ale myslím, že farebné ladenie tohto filmu bolo dokonale chorobné! Geniálne boli aj kostýmy - maniakálna kombinácia medicíny a náboženstva! A úplne stopercentný bol Jeremy Irons. (10.11.2009)

Vrcholný Cronenbergův příspěvek do jeho bizarního světa tajemných možností lidského těla a duše v lecčems připomíná Greenawayovu hříčku "Zet a dvě nuly" (A Zed & Two Noughts), kde je rovněž zobrazeno urč. vnitřní propojení hlavních hrdinů-dvojčat. Cronenberg v každém svém autorském snímku odhaluje nový modus pohledu na rozšíření hranice lidství či lidských možností: tajemná spříznění bratří Mantleových splácí svou daň, jež si vybírá dramatický rámec vyprávění, a nápadným popotahováním svých nitek umožňují hlavním hrdinům společný sestup do hlubin skrze utrpení, jako nejzazší možnost vzájemně sdílené zkušenosti. (Pozn. pro jungiány a grofisty: Stanislav Grof by jistě řekl, že jejich propojení nastalo v nejranějších stádiích duševní konstituce - na úrovni vzájemně propletených perinatálních matric vědomí.) (23.03.2009)