The Beauty Exchange
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Marek JandaHrají:
Dara Rolins, Halina Pawlowská (a.z.), Tomáš Doležal, Tereza Havránková, Erika Hníková, Karolína Chudá, Lenka Jochová, Sabrina Karasová, Linda Kazdová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Ženy pro měny režisérky Eriky Hníkové je tragikomický příběh o ženách, které citlivě vnímají současný ideál ženské krásy a chtějí se mu co nejvíce přiblížit. A je to také film o spoustě peněz, které se díky síle tohoto ideálu denně utrácejí. Paní Eva vloží své tělo do rukou plastického chirurga a nechá si zvětšit prsa tak, jak po tom celý život toužila. Paní Magda zkouší všechny možné i nemožné prostředky na hubnutí. Slečna Karolína používá tu nejnovější kosmetiku a kupuje si oblečení podle poslední módy. Dívka Zuzana přichází na soutěž Topmodelka nového tisíciletí a chce uspět. Všechny hrdinky touží po těle modelek z titulních stran dámských časopisů. Doslova bojují o dokonalé tělo a jejich příběhy mnohdy působí až absurdně a komicky. Jejich život je ve filmu sledován v průběhu jednoho roku.
Vedle těchto žen vystupují ve filmu i další lidé - zástupkyně redakce ženského časopisu, který se podílí na vytváření současného ženského ideálu, Dara Rolins jako mediální ikona s umělým poprsím, plastický chirurg, který operuje paní Evu, Linda Kazdová, jež zvítězila v americké reality show s názvem Joe Millionaire, a členky Feministické skupiny 8. března. Všichni dohromady popisují a vytvářejí pestrý obraz současného světa, kde fenomén dokonalého ženského těla hraje hlavní roli. Situacím, které zažila snad každá dnešní žena, se můžeme buď smát, anebo si nad nimi postesknout. Celovečerní dokument Ženy pro měny je film o ženách, které naplno prožívají současné trendy a žijí pod taktovkou všudypřítomného ideálu dokonalého ženského těla. Úsměvný i smutný příběh zároveň je však určen nejen jim, ale také všem mužům, kteří nežijí sami. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (118)
Uf, to jsem se zapotil. Myslím, že v kolonce žánru chybí doplnit sci-fi, ale to je snad moje osobní úleva, že se nestýkám, neznám a nechci znát s lidma třeba jako ty dvě zobrazené studentky vysoké školy ekonomické nebo tu zrzatou pipkou. Tento film ve mě vyvolal opravdu mohutný despekt nad inteligencí vybraného sociologického vzorku z vysoké školy ekonomické. Především ten "slepičí žvýkačkový akcent" byl krásný, takový typický. Ale líbilo se mi, jak byl ten plastický chirurg upřímný, když měl tu ženskou v narkóze. ()
Film Ženy pro měny je spolu s Českým snem, Pátrání po Ester, filmy Karla Vachka, Tatínkem a výtečným Ničeho nelituji jedním z mála (českých) dokumentárních filmů, kterým se dostalo "privilegia" distribuce do kin (otázkou je, které další dokumenty by alespoň pár tisíc diváků v kině vyhledalo). Spolu s výše zmíněnými díly je to také film, který podnítil debatu, zda náhodou to nejlepší ze současné české kinematografie neklíčí na poli dokumentu. Osobité protagonistky činí z filmu dílo zábavné, avšak vzhledem k absenci výraznějšího autorčina stanoviska je výsledný dojem mdlý. Je škoda, kolik nabídnuvších se otázek zůstalo nerozpracovaných (k čemu je vlastně dobré pečovat o vlastní tělo? kde je hranice v počtu lahviček s přípravky? kde je hranice mezi modelingem a kupčením?). Pokud měla autorka v úmyslu nechat nad těmito otázkami přemítat diváka, zklamává zase v míře stimulu, který by přemítání podnítil. Prostřihávat mezi ženou prahnoucí po zhubnutí, nemytou "anarchofeministkou", nevzhlednou (!) redaktorkou Cosmopolitanu a výčtem sum utracených za kosmetiku a přípravky na hubnutí ještě nestačí na svědectví s výpovědní hodnotou. Ženy pro měny jsou pouhou skládačkou, jejímiž částmi jsou více či méně související mini profily žen a dívek, které měly chuť se vyjádřit ke svému zevnějšku. Přináší momenty ryze vtipné i udivující, nabídne se i paralela s Českým snem (alibistická redaktorka Cosmopolitanu versus reklamní "kreativci" v Klusákově a Remundově filmu), avšak to všechno jsou jen odřezky z výrobku, který nebyl patřičně opracován, ač propriety byly na místě. ()
Média – v současné době mají neuvěřitelnou sílu. Jistě ambiciózní absolventka FAMU Erika Hníková zabrousila pod povrch módního trendu, pohlíží na současný ideální diktát a nabízí divákovi pohled na čtyři různé příběhy žen rozdílného věku, postavení a tužeb. Můžeme zde chápat i rozdělení do dvou kategorií. V první jsou obě studentky, které svoji krásu svým způsobem teprve nalézají a „pracují“ na ní a v té druhé dvě ženy, které velmi těžce přijímají vlastní tvary. Mnohdy se sami staví dobrovolně do směšných situací - smutné zároveň je i to, že ani vlastní hrdost (a zbytečná ztráta celoživotních úspor) a cena zdraví je nedokážou zabrzdit v jejich přesvědčení. Režisérka a scenáristka v jedné osobě používá přesnou, nestatickou kameru. Zpovídané osoby nechává hovořit, i když se například „zaseknou“, Hníková se ptá znovu, přesto záběr ve finální podobě nevystřihne. Debaty a rozhovory nechává i po akci puštěné. Zároveň záběry obratně střídá, věnujeme se neustále jiné postavě, což dokumentu svědčí a má svůj rytmus a ani na okamžik diváka nenudí. Autorka se i vešla do přijatelné stopáže, ve které vyslovila dostatek informací. Další šokující situace poté vyplívají už ze samotného příběhu. Hníková vše prokládá číselnými údaji, dokonce i počtem sebevražd zapříčených pocitem z neuspokojivého zevnějšku, který se odklání od onoho „ideálu krásy“ – jenže pak už nám může rovnou i předložit, kolik pasty člověk ročně vypotřebuje.. trošku zavádějící!! Hlavním kladem Hníkového (z mého pohledu) je talent na výběr „herců“. Její postavy jsou otevřené, citlivé, jejich slova apelující. Mladá Zuzka má z trojice mladých modelek zcela nejjistější názory a její slova nejsou nikterak laciná. Poté však je jen na spekulaci, do jaké míry je například nakupování mladých slečen autentické a jak moc (zda-li vůbec) své hrdinky nějak stylizuje a upravuje pro své vlastní účely. Jelikož každá žena se chce líbit a každá má v koupelně řadu přípravků, ale Karolíny kosmetické království může být i účelově zveličené. V případě redaktorek módních časopisů se jedná skutečně JEN o ženy, které si vydělávají tím, že píší o trendech, módě, hubnutí či o čemkoliv jiném, co si dnešní společnost žádá a ten „mírný“ rozpor mezi tématickým pojetím (na jedné straně ideál krásy – na straně další o tom „být svá“) je vlastně stejně jen otázkou prestiže a co největšího zájmu čtenářů. Velmi zde chybí názor ženy, která nic podobného nečte a čerpá ze své přirozenosti a poté především NÁZOR muže. Ale vedle toho je i přínosné, že svoje čtyři hrdinky nechává mluvit jen o sobě, nejsou v přítomnosti rodiny, manžela, přítele, ale soustředí se pouze na své nedostatky. Hníková si zcela jistě vybrala téma, které má co říct, je fenoménem ve společnosti a je malým zázrakem, že se jí dokument podařil dostat do distribuce. A s minimem financí, které měla, se jí podařil na české poměry (i přes značnou nevoli agentur a vykřičníku z případných pokut) malý klenot. Jde o široký problém, u kterého je přínosem už jen to, že vyvolá nejednu diskusi. () (méně) (více)
O čem to vlastně je? O anorektičkách? O síle reklamy? O tom, jak jsou některé ženy hloupé a důvěřivé? O „škodlivosti“ časopisů jako Cosmopolitan? Témat je zde skutečně hodně (a důležitých), autorský názor skoro žádný. 70% Zajímavé komentáře: Lima, Brouk, Lhurgoyf, Tuxedo, Terminus, Damielka ()
S uspokojením zjišťuji, že je tento film kontroverzní. A po pravdě: lepší kontroverzní než nudný. Objevuje se nám tu již v několika případech (Moore, Český sen apod.) omílaný problém, zda dokument musí být objektivní nebo může být subjektivním vyslovením názoru. Subjektivitě trochu straním, ale pořád si uvědomuji, že objektivita je také jistá kvalita. Pravda však je, že subjektivní dokumenty se nám obvykle „líbí nebo se nás dotknout“ přesně do té míry, do které se ztotožňujeme s názory autora. (Komentář píšu aniž se mi zatím povedlo film vidět a za to si sypu popel na hlavu.) ()
Galerie (11)
Photo © BontonFilm
Zajímavosti (2)
- Natáčení začalo v srpnu 2002, mělo celkem 150 natáčecích dní. Poslední natáčecí den proběhl v červenci roku 2003. Film se skládal postupně, jeho hrdinky byly zachycovány v čase pomocí časosběrné metody. (Siriuss)
Související novinky
Dokument <I>Nesvatbov</I> mapující „nezavrabčené“ třicátníky vstupuje do kin
Ve středu 9. prosince vstupuje za mediální podpory CSFD.cz do českých kin situační dokument režisérky Eriky Hníkové odehrávající se v obci Zemplínské Hámre, kde se místní starosta snaží dát po svém… (více)
Reklama