A žili spolu šťastně až na věky

Ještě mi zdaleka není čtyřicet, ale vším, čím si tady prochází čtyřicátníci, dokáži bez problému pochopit. Myslím, že filmu se tyto zásadní životní nálady podařilo bezvadně zaznamenat, nejsou zde vynášeny ukvapené soudy a situace smutné mají zde stejnou váhu jako ty veselé. Vyloženě skvělé jsou scény Gainsbourgové a Deppa. Závěrečné výtahové dějství potom bezezbytku naplňuje pocity z dospělé pohádky, kdy žádný konec nemůže být dostatečně otevřený... 85% (14.02.2012)

Tento film by som videl ako taký výstrižok z každodenného diania francúzskeho muža v strednom veku. Veľmi pekne napísané, dobre obsadené a aj zahrané. Dennodenné hádky, klamstvá, sľuby, ale aj láska, výchova a bláznovstvá. Tá chuť zabaliť si všetky veci a vypadnúť zo starého života niekam mimo, kamkoľvek... Na celý film sa fakt príjemne pozeralo a dalo sa pri ňom aj pobaviť a aj zamyslieť. A ako bonus - cameo Deppa, predstavujúce túžbu ženy. (15.03.2016)

Škoda, strašná škoda, myslím si, že z takového materiálu mohli vykřesat trochu živější a ucelenější film a bylo by to skvělý. Takhle jsem se potácela mezi čtyřicátníky v krizi a mezi jejich manželkami a milenkami tak nějak necíleně a zmateně. Neházím ho rozhodně do koše, protože tam byly momenty, které se jim povedly, například pánské sezení v restauaci a jejich filosofování o ženách, nebo opravdu malý momentík, kde se mihnul Johnny Depp, ale celkově jich bylo strašně málo na to, aby to ve mně vyvolalo nějaké silnější emoce. Ještě tak možná ta finální jízda výtahem:-) Ale jinak se ta francouzština stejně moc hezky poslouchá. (14.04.2013)

Tak toto už hej :D radiohead Johny creep Depp to predsa len dal viac než 4 minúty vo filme vďaka čomu dám lepšie hodnotenie. Stojí zato si pozrieť film ktorý prejde do záhady... Pretože celý film je furt len o ja ju milujem a ona mňa mám milenku ona mi je verná a nevadí jej to a furt dookola a furt. Našťastie je tam Happy end. Užite si to po francuzacky (17.03.2021)

Typicky francouzský film – s lehkostí a neokázalostí o věcech a vztazích ne úplně jednoduchých. Už dlouho mi sledování filmu tak rychle neuteklo. Každopádně za Charlotte a její Gabrielu, za Radiohead (a taky Velvet Underground!), za některé neobyčejně dobře odpozorované scény (hovory mezi trojicí kamarádů, setkání v restauraci, scéna na terase před novým domem) nebo praštěné rituály (Vincentovy přepadovky v koupelně nebo polévání vodou – získávají při opakování v různých souvislostech svůj hlubší význam) no a taky za scény s Johnnym D., ale v mém případě za tu první, v prodejně s hudbou, trefně podbarvenou Creep od Radiohead. (05.01.2012)