Maljukgeori janhoksa

Once Upon a Time in High School je film z prostředí korejské střední školy v roce 1978. Poznáme, jak hrozné muselo být v té době na tu střední chodit. Všude samé řeči o demokracii, přičemž se však jedná o polovojenský režim, kdy vojáci stojí nejen u vchodu školy, ale i hlídkují na chodbách. Učitelé nepoužívají, nebo ani neznají, jinou výchovnou metodu, než tělesné tresty. Studenty motivují k učení neustálým připomínáním dna, na které spadnou, jaké “nic” z nich bude, když nevystudují. Já sice vím, že je snažší bojovat proti něčemu než za něco, ale to se myslím nedá aplikovat na tento případ motivace k učení. Toto drsné prostředí samozřejmě vede ke vzniku různých part a gangů, kde platí právo silnějšího. To všechno pozná na vlastní kůži přeřazený student Hyun-soo. Proto jsem ze začátku měl dojem, že hlavní náplní filmu bude nesnadný a poněkud nepříjemný život studentů ve škole, občas říznutý nějakou bitkou. Ovšem tak tomu je jen z části (ale jedné skvěle natočené bitky se dočkáte), a to díky Hyun-soovi. Je jiný, než jeho vrstevníci, citlivý, plachý, nechce se prát, více ho zajímá populární hudba, než aby chodil na diskotéky a kouřil. Právě on vnáší do toho filmu jakési kouzlo, kdy se pod drsnou slupkou filmu o drsné střední škole objevuje nenadálý křehký půvab, krása, poetika, jako i slzy a bolest. ____ Od nápadu a příběhu někdy bývá k finální realizaci cesta dlouhá, složitá a trnitá a ne vždy vše dopadne, jak by mělo a mohlo. Naštěstí, tohle není ten případ. Od vybroušeného scénáře, přes většinou přirozené herecké výkony (a to, že je občas vidět, že hrají, k tomu prostě patří), velmi krásnou a vhodně použitou hudbu, k dokonalé režii, to vše činí z Once Upon a Time in High School pro mě druhý nejlepší film, jaký jsem letos zatím viděl (hned po, též korejském, Bin-jip). (30.04.2005)

Film s Brucem Lee jsem sice neviděl, i tak ale můžu říct, že tenhle film je určitě hodně povedená pocta. I když se děj odehrává na korejské škole v 70. letech, žádnou Pomádu nečekejte. Sice se to tady taky mydlí hlava nehlava, ale spíš než gel radši studenti používají pěsti. Once Upon a Time in High School má opravdu povedený a žánrově skvěle vyvážený scénář a úžasně natočené momenty šarvátek, především ty na střeše a především ta naprosto závěrečná je natočená a sestříhaná tak dravě, že máte v podstatě pocit, že jste na místě. Herci tradičně skvělý, snad jsem ještě nenarazil na korejský film, kde by mi nesednul něčí korejský herecký projev. 80 % (08.04.2010)

Once Upon a Time in High School má podtitul "Spirit of Jeet Keun Do", čím sa odvoláva na systém boja zostavený slávnym Bruce Lee. Niekto by si mohol myslieť, že pôjde preto o martial arts film, ale nie je tomu tak (i keď bojových scén sa tu dočtáte a treba povedať, že pôsoboia dosť realisticky). Podstata príbehu a celého filmu, ale spočíva v inom. Bruce Leeho jadro učenia vychádzalo z viery v boj bez obmedzujúcich pravidiel, rovnako ako v úsilí neustále napredovať vo vlastnom vývoji (neobzerať sa späť, ale dopredu). A presne to sa deje aj vo filme. Skrz hlavnú postavu mladíka, prichádzajúceho na novú strednú školu, sledujeme osud a dospievanie aj jeho rovesníkov. Postupne ako sa mení povaha hlavného hrdinu (celým dejom sa vinie do hĺbky prepracovaná charakteristika nielen jeho, ale aj vedľajších postáv) vyvíja sa aj žánrový tvar filmu (od melodrámy s jemným nádychom humoru až po vážnu drámu). Navyše film veľmi realisticky reflektuje kórejský školský systém praktikovaný od dôb II. svetovej vojny až do začiatku 80. rokov minulého storočia, kedy prišlo k niekoľkým podstatným, ba až revolúčnym zmenám. Záver filmu, aj napriek eruptívnemu vyvrcholeniu predchádzajúceho deja nesie v sebe aj náznak odľahčenia s radosťou, ako reflexiu vo vieru v lepšiu budúcnosť. (05.01.2005)

Maljukgeori janhoksa je další jihokorejský film, jenž mě už od začátku chytl a do konce nepustil. Velmi poutavý pohled na nelehký život studenta na korejské střední v 70. letech, kdy tělesné tresty, šikana a bitky byly ve školách běžnou záležitostí a respekt spolužáků tou nejcennější komoditou. Citlivý mladík Hyun-soo potká na cestě za uznáním od okolí a především od svého despotického otce přátelství pomíjivé i trvalé, velkou lásku, podrobí se školnímu drilu a nepsaným pravidlům, panujícím ve školním kolektivu, aby si nakonec uvědomil, že nejdůležitější je mít respekt před sebou samým. Výtečná kombinace dramatu, sociální kritiky a romantiky. (25.10.2005)

Jeden z nejkrásnějších korejských filmů, které jsem viděla. Velmi působivý, velmi opravdový, smutný a krásný a s výbornými hereckými výkony bez obvyklého přehrávání (hlavně Sang-woo Kwon byl úžasný). Bylo mi velmi smutno z příběhu chlapce, který byl nakonec donucen tolik se změnit a zároveň mě vnitřně uklidnilo, jak to s ním nakonec dopadlo, protože ten konec byl takové smíření a zklidnění a nový začátek. Velmi čistých 5*. (01.04.2006)