Souboj Titánů

Souboj Titánů byl první film, který jsem viděla v kině, a to má člověk stejnou šanci ubránit se nostalgii asi jako Medúse, nemá-li po ruce zrcadlový štít. Samozřejmě přišel čas kritičtějšího pohledu, ale kouzlo přetrvává. Jistěže je technická stránka věci dnes úsměvná, ale zkuste si vyčarovat mytologické obludy s tím, co měl Harryhausen k dispozici. A i tak se člověk dodnes po všech těch megapodívaných, které za léta viděl, rozechvěje v tísnivé atmosféře Médusina chrámu a bude zatínat nehty do dlaní při scéně Krakena blížícího se k Andromedě a modlit se ke všem božstvům, aby to Perseus s Pegasem stihli. Trochu to kazí předělávky mýtu, které do něj vpašovávají odkaz na andersenovské pohádky (pokud jste viděli pohádku O Janovi a podivuhodném příteli, zauvažujete, kdo kradl od koho), a ta řinčící sova taky jde na nervy, ale dá se to přežít. A to i díky hercům: hlavní hrdina mě ani v tom útlém a naivním věku moc nebral, ale Judi Bowkerová je nejen krásná, ale také princeznovsky křehká a nevinná, a vpravdě božské Afrodítě Ursule Andressové a Thetis Maggie Smithové (pro příznivce Harryho Pottera - nejenže nehrála jen Minervu McGonagallovou, ale ještě to taky byla obstojná kočka) vládne mocný Zeus alias Laurence Olivier. To už za to stojí, ne? (09.08.2007)

Velice, VELICE dobře natočeno, a ačkoliv připouštím, triky "trochu" zestárly, ale zdá se mi to lepší než například taková Troja. A ke všemu překrásná Andromeda.. Prostě řeckou mytologii jsem zbožňoval, (už jako malý jsem jí několikrát četl), zbožňuji a zbožňovat budu! (01.05.2008)

Velmi křehké vztahy božských vládců Olympu a nezaměnitelný trikový styl Raye Harryhausena nám jsou průvodci dvěma hodinami půvabů antické mytologie a i když už to člověk viděl x-krát, ta mrška nostalgie ho stejně k obrazovce zase přivábí. Trošku mě mrzí stařeckými vrtochy způsobená bezohlednost dvojce Zeus, Poseidón, kteří než by si vybrali nějakou lokální stvůru, tak raději vláčí Krakena do Řecka až z daleké Skandinávie.. (04.02.2009)

Tenhle film mě jako malého vždycky donutil zalézt do postele, schovat se pod peřinu a ještě dlouho uklidňovat bouchající srdíčko... Vidět pohromadě tolik bájných monster, o kterých jsem četl v knížkách, bylo něco neskutečného a hlavně hrůzunahánějícího: oceánem krauloval obrovský Kraken, v bažinách sídlil ohavný Kalibos, v horách se překřikovali Stygijské čarodějnice a kamenící cukrbliky posílala svým ctitelům příšera Medusa. Líbil se mi převozník Cháron, který se vždycky tajemně vynořil z mlhy uprostřed řeky Styx, a samozřejmě pípající průvodce Bubo. Dnes, kdy je za dveřmi remake s rozpočtem 125 miliónů dolarů, působí efekty směšně, avšak tehdy to bylo naprosto výborné a moje Titány poznamenané podvědomí nakazuje dát 4 nostalgické hvězdičky... 21,5 miliónů dolarů(rozpočet)/68 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (05.04.2010)

Tak nevím. Bylo toho tam strašně moc. Napěchováno legendárními scénami a hláškami. To bylo skvělé, ale celkový dojem, asi i kvůli roztomilým efektům, nepůsobí až tak dobře. Úvodní božská představovačka byla také spíše trapná. Nějak se mi nabízí srovnání s Nekonečným příběhem a ten mi vychází ve všem jako jasný vítěz. Avšak klasika nejklasičtější, vedle Nekonečného příběhu a Barbara Conana mé nejmilejší fantasy. (30.01.2006)