Nahý oběd

William, it was really something! Připadám si jako voyeur. In the Crutch-hungry Dark was where we flayed our Mark. Oh, and we were Gone! Kings of Oblivion. We were so Turned On. In the Mind-Warp Pavilion. Tyhle verše nejsou z mé hlavy, ale v souvislosti s Naked Lunch se bez ustání derou na mysl (ctěný autor snad promine). (05.02.2010)

Halucinogenní mišmaš s posláním, že když jste věčně vožralý, žerete všechno od jedu na krysy až po Okenu a "omylem" střelíte manželku do hlavy, moc vám nejde pracovat, takže máte tendenci devastovat všechno, co psací stroj jen připomíná. Bukowski, Burroughs, Ginsberg a celá tahle bohémská beatnická partička jsou asi těžký věci pro plátno a "čuňák" Cronenberg se s tím popasoval dobře. Navodil jemu vlastní zvláštní atmosféru, ve velice vtipnejch hnusárnách se zase dosytosti vyřádil (přivodil mi opět několikero záchvatů smíchu), leč i ten mě na konci náhle přešel a byl vystřídán něčím...hořkým. (21.05.2012)

Je to boj, ale nemůžu dát víc, a paradoxně za to může film natočený mnohem později, a to eXistenZ. Přijde mi to ne že podobné, ale stejné, jen místo virtuálního fantasmagorismu jsou tady důvodem k bizarním představám a halucinacím, které mnohdy tak nenápadně přecházejí z reálu zpět do vyšinutí, že se v tom lze jen těžko orientovat, drogy. Pan režisér tytéž prostředky použil i v eXistenZ, což u mě vyvolává otázku, zda-li mu nejde víc o krapet zvrhlou formu než o téma samotné. (27.10.2004)

Jeden z tých bizarných filmov, aké nemáte veľmi s čím porovnať. Burroughsa som nikdy nečítal. Nemám ale pocit, že by som ho k plnému oceneniu tohto filmu potreboval. Weller vo svojej postave Willa Leeho je fantastický. Jeho halucinogéne putovanie po Kasbe, rozhovory s chrobákostrojmi, požívanie tekutiny z mimozemských chapadiel a neisté sexuálne náznaky prezentujú len zlomok bizarných scén a nepríjemných vizuálnych podnetov. Ale je dosť cítiť, že je tu Cronenberg doma. Tie telesné deformácie, ten sliz, krv a otvorená perverznosť sa snažia dať celému Nahému obedu pridanú hodnotu, ktorá je nápaditá len vo vizuálnom spracovaní. Scenáristicky je to bordel. Ale zábavný. Forma víťazí nad obsahom, ale v tomto prípade mi to akosi nevadí. Len ako obvykle, koniec je odbití bez poriadnej bodky, čo považujem za chybu. Je to pre mňa násilné ukončenie špecifickej atmosféry. Bez doznievania. Vadilo mi to pri Muche. Vadí mi to aj tu. Mimo toho budem mať Nahý obed v hlave ešte dlho. (03.05.2022)

tento film má všetko, čo od filmu podľa môjho gusta vyžadujem, a aj keď niektoré položky sú možno v miernom kontrapunkte k akýmsi "všeobecným" požiadavkám na obecne dobrý filmu (napríklad "príbehovosť", zreteľnosť motivácií, zrozumiteľnosť konania, dramaturgická uzavretosť), aj tak sa v Nahom obede kĺbia tie najpriaznivejšie prúdy a poryvy vytvárajúce jedinečnú filmovú lahôdku; civilne noirové herectvo petera wellera (skvelé obsadenie), zvláštna, utrápená "femme fatale" davies (skvelé obsadenie), ako vždy ambivalentne diabolský sands a štandardne dobrý holm; zdrvujúco znepokojivý jazzový soundtrack, netradičná výprava, nejedznoznačné žánrové zaradenie, zmes kafku, gilliama v tom najlepšom z burroughsa a cronenberga; ambivalentnosť a nejednoznačnosť, glorifikácia bizarnosti, neustála paranoia a halucinácie, hmyz a sex: to sú kľúčové slová pre túto obnaženú neo-dadaistickú snahu o akýsi životopis nevedomia, nie fyzickú biografiu, ale biopic dokumentujúci duševné stavy a psychické pochody človeka, ktorý je neustále pod nejakým vplyvom; fantasy, sci-fi čierna komédia s ľahko erotickými a noirovými náznakmi a miestami hororovou atmosférou; (28.04.2012)