Nahý oběd

Čtení knihy bych popsal jako hrabání se s vykloubenými prsty tunou sraček a hnisu za přítomnosti osmi mužů a žen různých ras a vyznání vznášejících se v půlkruhu a chlístajících vám do očí tělní sekrety všeho druhu. A to jsem ještě nezmínil to nehorázné množství homo výjevů, které zanechaly rozšklebenou jizvu na duši mé heterosexuality. Přesto mi však svědomí se svou plazivou elektrizující jistotou nedá pokoj, dokud neuznám, že jsem v životě nečetl sugestivnější knihu. Croneberg se s prakticky nezfilmovatelnou předlohou popral bravurně. Základní koncept knihy zakomponoval do spisovatelova reálného života a obdařil jej tak o soudržnou narativní rovinu, která zásadně odporuje knize, ale pro větší stravitelnost snímku je nezbytná. To vše v režisérově osobitém rukopisu, kde nechybí mrazivá atmosféra a delikatesní obludárium. Chápu, proč nebyl Burroughs s adaptací spokojen, ale to nic nemění na faktu, že snímek šlape jako namydlená zebra a já jsem přesvědčen, že nešel natočit lépe. (24.11.2012)

Docela zajímavý pokus o převedení nezfilmovatelné knihy. Co bych snímku vytknul je jeho rozvleklost a odtažitost - což způsobuje místy silnou nudu. Naštěstí se tu objevuje docela velké množství příjemných bizarností, které naopak zaujmou. Základní problém Nahého oběda-filmu je ten, že vzikl podle literární předlohy. Kdyby stál sám o sobě, mohlo by se jednat o snímek velmi kvalitní, se zajímavými, šílenými nápady. Bohužeĺ sám o sobě nestojí. A bereme-li v potaz i knihu musí nutně přijít zklamání - jako příklad uvedu redukci Hassana či dr. Benwaye na pouhé figurky, nebo třeba skutečnost, že ve filmu se de facto nenacházejí žádné obscénní situace (vyjma jedné, dvou) - přitom kniha je na popisech různých zvrhlostí v podstatě založena. Zkrátka - zajímavý, ujetý kousek, který stojí za shlédnutí, ale Burroughs by z něj asi moc velkou radost neměl.... (06.09.2009)

Když režisér trpí obsesí, dopřejme mu ji a on si zblajzne nahý oběd. Už od samotného názvu filmu se odvíjí velmi těžko koukatelný až surrealistický styl z hlediska zpracování, po kterém pomatený Cronenberg sáhl. Když si ústřední postava vyfetuje mozek, pak se není čemu divit, že má těžké "halušky" v podobě mluvících brouků a dokonce začíná být paranoidní. Od takových lidí raději dál. Přesně jsem nepobral pro koho byl film vlastně natočený. Permanentku do klubu náročného diváka nemám a nejvíc je zarážející, jak si film dělal nároky na to, aby byl správně a mnohovrstevnatě divákem uchopen a aby ten ocenil jeho hlubokomyslnost. Řadový divák, přivyklý na konzumní filmy, musí u tohoto filmu neskutečně trpět. Silně pochybuji, že bude chtít rozebírat scénu po scéně a hledat v nich skryté významy, jak by si přál pan režisér. V případě, že přece jen dáte na zdejší hodnocení a film si z nějakého důvodu pustíte, tak přeji, abyste se od tvorby pana Cronenberga po jeho zhlédnutí neodvrátili. Ne ani tak zhnusením, ale bohapustou, rozvleklou nudou, která na sebe vzala podobu těžkého "artu". Cronenberg to má v hlavě trochu přeházené, ale to nic. Pro jistotu jsem však koukl, jestli náhodou na sesli, odkud celý film řídil, mu náhodou na nose neulpěl podezřelý bílý prášek, ale oddechl jsem si. Opodál byla jen krabice plná donutů s bílou posypkou. Hodnotím hvězdičkou. A ani nevím za co. 10% (22.01.2014)

Pár let zpátky jsem Burroughsovu knihu odložil přečtenou jen do půlky, protože jsem jí byl zhnusen. Cronenbergův film ve mně ani vzdáleně podobné pocity nevzbudil, takže si nemyslím, že jde o dobrou adaptaci. :o) Režisér má ve svém portfoliu dle mého názoru lepší kousky - Nahý oběd je příliš chladný, odtažitý, nevzbuzoval ve mně silnější emoce. Na druhou stranu, během jeho sledování jsem dostal chuť zkusit si knížku přečíst znovu... (16.12.2006)

Nenašel jsem v tom pražádné zálíbení, žádný emotivní moment. Je to velice chladné a odtažité. Drogy, paranoia, psaní, homosexualita... Halucinace. Nahý oběd je halucinací autora kdesi na pomezí života a fikce. Na pomezí žitého a psaného. V tom bych však problém neviděl, problém je v tom, že celé kouzlo snímku tkví jen v rádoby šokujících a na oko nepochopitelných scénách, které ale maskují jediný fakt – že je to celé o jednom dlouhém (a hodně devastujícím) tripu, který mě osobně z diváckého hlediska nic neříká. Cronenberg odvedl řemeslně dobrou práci, stejně tak herci a zejména Howard Shore se svým soundtrackem. To však nic nemění na tom, že mi celý Nahý oběd připadá jako totální exhibicionismus a výlev chorobné mysli. A to na dobrý film nestačí... Dost možná hodnotím jak hodnotím proto, že tenhle literární žánr nemusím. Takže pokud se vám zamlouvají souložící brouci, brouci v podobě psacích strojů, brouci v podobě mimozemšťanů a brouci v podobě brouků... budete zřejmě broukat nadšením. Já jsem si od věčného zívání přivodil rozedmu kušny... (26.03.2004)