Restaurace

Náhled do duší dvou osamělých lidí středního věku a do restaurací a náleven osmdesátých let. Život v osamění je smutný, a když konečně najdete zpřízněnou duši, přijde bohužel další rána. Putyky jsou hnusné, sevírky nepříjemné, ale veliká "Jiřinka", která unese v jedné ruce 6 půllitrů, je profík. Potěšila mě i stará nahluchlá dáma Nataši Gollové, která bere život i smrt s nadhledem. Tři a půl. (02.02.2021)

Už druhý film tohoto režiséra v řadě (tím prvním byly Dotyky), který mě odzbrojil pravdivostí postav. Chyby se najdou (pomalé tempo, díky kterému se to zdá delší než to je/ řvaní na tetu a její hlasitý křaplavý hlas/ ženský v práci, jejichž úlohu jsem vůbec nepochopil), ale ona civilnost je natolik osvěžující, že rád přihodím hvězdu navíc. A hned spěchám stáhnout další Drhův film. (17.03.2014)

"To víš, Pražskej výběr to není." Nesentimentální, skoro syrový, zároveň však velice lidský příběh z doby, kdy jídlo v restauraci stálo 24,20 Kčs, vypráví o tom, že ženy mají mnohem větší bolesti, než jsou ty při nichž pláčou, vznikl v brněnském studiu Československé televize, podle vlastního scénáře režisera Vladimíra Drhy a bohužel byl natočen na velmi nekvalitní materiál, tolik typický pro televizní studio Brno. (15.09.2015)

Hodně nudné drama. Brala bych to hlavně jako dokument socialistické gastronomie, přístup číšníků k hostům (přestože jedli, museli uprostřed jídla zaplatit, když byl člověk v "lepší restauraci", tak tam stále byla slyšet kasa atd.). Nebýt Zdeny Hadrbolcové, tak bych utekla za půl hodiny. I tak jedna hodina byla až až. (06.10.2014)

"Já nepláču". Tento film má dost smutný konec. Smutno mi ale bylo i z dost pomalého tempa některých scén filmu. Sledovat třeba dlouhé minuty Františkovu samotu v jeho bytě ozvláštněnou jen tím, jak opakovaně křičí do telefonu na svou starou tetu, no nevím... Trochu nuda. Smutný byl i pohled na starou Natašu Gollovou s nepřirozeně nakřáplým hlasem. A ty scény s hostinským, jak se dost neurvale chová k zákazníkům. Ať "žije" reálný socialismus :D Ve filmu je určitě i dost poměrně roztomilých či vysloveně vtipných momentů. Jde zejména o momenty spojené s namlouváním Zdeny s Františkem ("Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!") a následným krátkým údobím jejich společného štěstí ("Dej mi pusu. Já měla česnek, já kyselé rybičky"). Nebo třeba když František "filosofuje" se svými kolegyněmi v práci ("ženy mají mnohem větší bolesti než jsou ty, při nichž pláčou"). Co mě zde ale trochu vadilo byly někdy trošku nepřirozené střihy mezi jednotlivými scénami (třeba mezi scénou v restauraci a scénou u tety). Tři hvězdičky si však tento film rozhodně zaslouží. Když pro nic jiného tak proto, že ukazuje, že i když je život ve stáří občas hodně smutný, někdy může aspoň na chvilku zasvítit sluníčko. A pro takové chvíle stojí za to žít. (14.10.2017)