Apokalypsa

Málokedy sa mi stáva, že som po skončení filmu na pochybách ale v tomto prípade to platí stopercentne. Southland Tales je predovšetkým filmový experiment disponujúci slušnou atmosférou (svoju úlohu zohráva aj podfarbenie nádhernou, až hypnotickou Mobyho hudbou) a s castingom plnom tvárí, ktorých by ste v áčkových projektoch často hľadali márne. Ide však o áčkové umenie alebo ide o len rádobyintelektuálnu brečku v áčkovom spracovaní? Ťažko povedať, kde je ukrytá pravda či hlbší zmysel naozaj absentuje alebo je len tak dômyselne ukrytý. Pre niektorých geniálne dielo, pre niektorých totálna fraška a pre mňa hlavne nepochopená, hoc niekedy pôsobivá záležitosť. Ale vidieť znova to skutočne nemusím. (20.03.2008)

Nejdivnější film posledních let s největší koncentrací WTF momentů na jednu minutu filmu. Nemyslím si, že bych neodhalil počáteční záměr tvůrců udělat nejkomplexnější sci-fi všech dob, ale tímhle si až nebezpečně zahrávají s tím, že spousta diváků bude na tvůrce stejně jako já, mírně řečeno, naštvaná. A není se co divit, když tahají diváka po všech možných dějových uličkách a pak mu neukážou cestu ven. Nevermore! (27.08.2009)

Peter Greenaway kdysi řekl, že pokud chcete vyprávět příběh, napiště knihu, ale netočte film. Tím chtěl nejspíš říct, že pouhé podání příběhu je plýtvání filmovým médiem, jelikož ve filmu se skrývá více možností, jak obohatit lidský život. Vemte si to takhle: film je spojením několika různých uměleckých směrů dohromady, tedy literatury (scénář), výtvarného umění a fotografie (kamera, filmový vizuál, kulisy, efekty, kostýmy,...), hudby, či choreografie (taneční čísla, bojové scény,...). Zkrátka je film komplexním uměleckým dílem útočícím na vaše smysly na všech frontách...a u Southland Tales jsem si to uvědomoval více než kdy předtím. Richard Kelly se právě díky tomuto filmu může se ctí zařadit hned vedle Greenawaye a Davida Lynche, jehož vnímání filmového média je velmi podobné tomu Petera Greenawaye. Troufal bych se nazvat Southland Tales jako "Kellyho Lost Highway". Kelly ve svém díle ale zašel mnohem dál a vytvořil jakousi monstrózní popkulturní hříčku, do které se sbíhají kvanta úváh a odkazů (ať už na jiné filmy nebo na bibli...ba dokonce na stávající politickou situaci v našem skutečném světě) a kterou směle prohlašuji za zrcadlo stávajícího filmového umění. Svou žánrovou nevyhraněností se blíží asijské tvorbě - je to satira, je to komedie, drama, hudební film (plus jedno ryze muzikálové číslo), podobenství a mnoho mnoho dalšího a je až k nevíře, že takový mišmaš vůbec může držet pohromadě...ale drží a i když se to zprvu nezdá, ve výsledku dává dokonalý smysl, pokud si tedy dáte tu práci a přečtete si komiks, který je prvními třemi kapitolami tohoto epického losangeleského dramatu. Ano čtete dobře, první částí příběhu je komiks, jehož tvůrcem je také Richard Kelly. Film tedy začíná kapitolou čtyři a dá se se částečně pochopit i bez znalosti komiksu, ale opravdu jen z části, hlavní příběhovou linii sice dokážete rozluštit, ale i tak zůstane spousta nevyřešených otázek. Pokud tedy toužíte po filmu na jedno shlédnutí, který vás zabaví na dvě a půl hodiny, radši se Southland Tales vyhněte, ale pokud jste ochotni film zkoumat s každým dalším shlédnutím a pídit se po detailech a odkazech, garantuji vám, že vás čeká komplexní zážitek. A o čem že to celé je? O spoustě věcí...o spoustě důležitých věcí. (28.03.2008)

Když v roce 1941 infiltroval filmové dění Občan Kane, málokdo, respektive nikdo, netušil, že se přepisují dějiny. Obdobná situace nastává teď, kdy se objevila anti-žánrová pozérská satira Southland Tales, a je tedy na mně, abych ji označil za nový Brazil. Že je třeba odstupu, vnímavosti a otevřenosti, naznačuje casting. Kdosi vytáhl z vod béčkový romantiky (Gellar), béčkový komedie (S. W. Scott) a béčkovýho akčňáku (The Rock) tři herce a přidal k nim ještě pochybnější trio Labmert / Timberlake / Smith, a tohle všechno umístil do děje, kde není chytrý každý třetí záběr, ale každý první a význam má i střih je spojující. Richard Kelly jistě miluje rozmanitost, neboť film je poskládán z více stylů: nechybí tu tradiční vypravování z pohledu 1. a 3. osoby či deníková forma, ale najdeme tu i cestopis, odbornou přednášku, lékařskou diagnózu, mýtus a báje, duchovní řečnění a zpovědi ve verších. Očividně definoval nový žánr. To je komplikováno ještě tím, že se film opírá o politiku a o náboženství, a psychologii a sociologii nechává víceméně stranou (ve většině filmech je tomu obráceně). (20.03.2008)

Richard Kelly se stal obětí své postmoderní hříčky. Příběh ze Southlandu není zase tolik zmatený, jak by se mohlo na první pohled zdát. Postavy jsou jasně vymezené, příběh je lineární a ve své podstatě i značně jednoduchý, případné otázky zodpovídá hlas vypravěče a pohybujeme se stále na jednom místě v rozmezí dvou až tří dnů. To okolní svět nás znepokojuje a nenechává nás proniknout do všech detailů jeho zákoutí. První polovina filmu, prošpikována až k prasknutí různými odkazy a citacemi, je trefnou a ironickou sebereflexí současné společnosti. Orwellovský svět bojuje proti neomarxistům a krmí své občany strachem z terorismu, to vše reflektované vševidoucím okem médií. Prostě postmoderna jako řemen. V druhé polovině se však dostáváme na dřeň samotného příběhu a z filmu se najednou stává nabubřelá zvětšenina Donnieho Darka. Příběh dostává serioznější odstín a tvůrci se začínají brát až příliš vážně. Dokud snímek byl postmoderně hravý, užíval jsem si, ale poté, co se z něj stal angažovaný postmoderní blábol, již nebylo nad čím jásat. Richard Kelly ztrácí ke konci veškerý dosud budovaný odstup a nechává se pohltit svojí megalomanskou vizí. Sebereflexe hvězdného systému, mediální reality, politiky apod. tak pozbývá své veškeré působivosti. Herci se sice po celou dobu oprávněně tváří, jako by vůbec neměli tušení, proč v tomhle filmu vůbec hrají, ale na takhle odvážný a do důsledků promyšlený casting je aspoň radost pohledět, škoda že se to samé se nedá říci i o celém filmu. (20.03.2008)