Pavouk

"Iný" film so zaujímavou klaustrofobickou atmosférou a k tomu ešte pomaly sa vlečúcou. Keď som to požičal na dvd a pozeral so sestrou, tak mi po polhodine vynadala, že čo som to zase požičal a šla spať. A jej chyba, lebo prišla o celkom zaujímavú pointu, ktorá zachránila film od horšieho hodnotenia... (07.02.2007)

Nic totálně ujetého či nechutného, jak je u Cronenberga zvykem, spíš hodně zvláštní. Ralph Fienes jak ho asi ještě nikdo neviděl a příběh postavený na vzpomínání jeho bláznivé postavy, kterou uvěřitelně ztvárnil. Zas taková bomba z dílny Cronenberga to sice není, ale je to něco úplně jiného, než co kdy natočil. Scény, kdy se vrací do svých dětských let a vy vidíte jeho mladé já současně se starším já, jsou opravdu působivé. Rozplétání těchto pavučinek nemusí bavit každého, ale své kouzlo Pavouk rozhodně má. Je to taková spíš komornější záležitost, takže za mě silnější průměr. (02.05.2014)

skoda. cronenbergova filmografia do tohto momentu pre mna absolutne bezchybna. spider ma v prvej polovici totalne znechutil a odrovnal, nastastie druha polovica zachranuje co moze, a tak som to zvladol az do konca. co k deju. ten je pomerne lahko predvidatelny a viacmenej aj nezaujimavy. fiennes je skvely herec, svoje si zahral aj tu, no z priemeru tento film nevytiahne asi nic. zial. (26.07.2007)

Absolutní mistr bizarností Cronenberg se tentokráte vydal po pěšině směřující od jedné choré mysli k druhé a zasvětil nás do života další rozviklané mužské identity. Minimalistický Pavouk vypráví o málomluvném, respektive mumlajícím Dennisovi, který je po letech propuštěn z blázince a během bezcílného bloudění špinavými ulicemi rozpomíná o svém (ne právě ideálním) dětství, ve kterém bylo všechno možná tak trochu jinak. Nezvyklé úhly kamery, vše přizpůsobeno hrdinově schizofrenii a tím pádem zvláštní optice, Cronenberg je opět krutý a zaměřující se na detail. Největším kladem filmu je pak bezesporu účast Ralpha Fiennese, v roli hnusně vypadajícího, zkrouceného podivína, přesto díky němu uvěřitelně ztvárněného, duševně nemocného člověka. Výsledek však nikterak neomámí.. (19.04.2006)

Ticho, deprese, nemluvnost a přitom polovina věcí řečena navíc. Máloco je úmornější než sledovat půldruhou hodinu fatálně zjednodušený příběh se dvěma aspekty - zírajícím Ralphem Fiennesem a polopatickými flashbacky. Ani hypnotizující herecká hvězda mi nedokázala Cronenbergovu studii pochroumané mysli přiblížit. Intimita žádná, forma zbytečná. (07.04.2006)