Jsem zvědavá žlutě

Perfektní zhodnocení šedesátek. Film ve filmu / o filmu / s vlastní reklamou ve filmu na promítaný film / soutěží pro diváky / anketou pro Švédy o Švédsku a (bez)třídní společnosti / genderově vyváženou nahotou (lidově řečeno vidět je bobra i piňdoura), nikoliv ale pornografií (akt kopulace není nikdy plně a vizuálně průkazně nasnímán, tudíž jde maximálně z tohoto hlediska o erotický film), s řadou rozličných zcizujících efektů a audiovizuálních vtípků par excellence, zkrátka filmový dokument - fikce - reportáž - asambláž - skrumáž - blamáž - persifláž, či cokoliv chcete. Aneb jak se Lena Nymanová ve stopách Martina Luthera Kinga metodu nenásilí prosazovati snažila, mužskému egu / libidu a vlastní touze v osobním životě úspěšně (ne)odolávala a kterak se k osobní svobodě a důstojnosti postupně propracovávala. PS: tak teď z hereckého ansámblu poněkud nepochopitelně absentuje už jen Börje Ahlstedt. (28.03.2011)

Třídní boj? "Když svlečete lidi do naha, jsou všichni stejní!" Tak nějak jsem se odhodlal v rámci Challenge Tour kouknout během měsíce na žánrově a stylově co nejpestřejší výběr filmů. Opravdu nemám potřebu vyhledávat pornografii, ale zvědavost u mne vzbudil experiment nové vlny 60. let, kde jeden švédský režisér něco tak ubohého dovedl skloubit s politickým tématem. Ono to nakonec jde: půlhodinu redaktorka obíhá nejrůznější lidi, dělá anketu na závažné společenské téma, pak si uloví chlápka, se kterým jde do bytu, oba se svléknou a záhy po politických diskuzích nějakou dobu sledujeme pro změnu sex a posloucháme u toho hlasité vzdechy. Sjöman svůj kontroverzní nápad potrhuje ďábelským argumentem: když odhalovat, tak ve všech oblastech lidského života včetně sexu. Takže kdyby mi došlo, jaký hlubší smysl má pro mne značnou část filmu sledovat, jak si dva nazí lidé vzájemně ochytávají choulostivá místa na těle nebo souloží postupně na nejnemožnějších místech, uvažoval bych možná nejen nad třetí, ale i čtvrtou hvězdičkou. Protože nutno uznat, že snímek jako takový disponuje zajímavou kamerou a některá témata, která tu ve znamení uvolněné atmosféry 60. let otevírá (situace ve východním bloku, reflexe 2. světové války ohledně koncentračních táborů či revoluční úvaha nad tím, zda by měli do války bojovat i ženy), mne dokázaly pohltit. Stejně jako hudební složka i experimentální forma filmu o filmu i filmu ve filmu (včetně reklamy na samotným film :)), která působila občas až neprůhledně, ale nejednou překvapila nečekanou pointou. Takhle bohužel jenom za 2*, protože taková hromada sexuálních scén mi zde přijde až zbytečně samoúčelná... 50% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (04.03.2020)

Sociologie jako zcizovací efekt? Dokument v dramatu, nebo fikce v dokumentu? Každopádně jedno z vyvrcholeních 60. let jakožto společenského i filmového pohybu. Prvotní brechtovské zcizování ustavující film ve filmu se vzápětí mění na styl cinema-verité přibližující divákovi společenskou atmosféru a hlavně její traumatická místa, následuje fiktivní osobní příběh dvou milenců. Genialita spočívá v tomto - právě díky splývání brechtovsky odcizených postav s příběhem, jež hrají, se sociologie tehdejší doby (identita ženy a muže v zemi Západu, v průběhu sexuální revoluce, post-industriální transformace, otázek okolo sociálního státu, levicového vření mladých/ studentů atp.) přímo proplétá s příběhem, který tak už není pouhou dokumentárně sterilní demonstrací sociologických faktů ani z prstu vycucanou fiktivní metaforu vymyšlenou autorem filmu. Herci z příběhu jsou sami součástí společnosti, ve které sami účinkují/ žijí, ale přitom ji sami zkoumají objektivizujícími metodami! Kdo je subjekt a kdo objekt, kdo je režisér, herec a kdo divák, tvůrce interview a ten, kdo je interviewován? Každý je obojím v jakékoliv z těchto dvojic. (27.03.2015)

Je to Cinema verité. Vypadá jako dokument, ale nesnaží se věci ovlivnit, je jen zvědavý na skutečnost. Tenhle styl sice pochází s Francie, ale neřekl bych že Sjöman inspiraci čerpá právě odtud. Jednak je film složitější, kombinuje více žánrů a taky Sjöman ne poprvé šokuje diváka. Navíc před natáčením jistý čas pracoval i v Americe, a tak není překvapením zvolená sociální tematika. Další věc: Sexualita. Poprvé v historii je ve filmu nahota ukázaná přirozeně. Za tohle musel v Americe před soud, který ale nakonec vyhrál. Měl tak velký úspěch, že inspiroval i další tvůrce. Třeba hned první takový film byl Půlnoční kovboj, který získal hned Oscara i tak, že byl zařazen do kategorie X ...Kdybych měl Sjömana popsat, tak mě napadá jméno Lars von Trier. Šokuje otevřeností i tématikou jako nikdo jiný. Třeba ve filmu Postel sourozenců 1782, který byl ještě dříve natočený než tento. Tak tolik ve zkratce abychom věděli na co se díváme. Druhý díl (modrá) ,je uvolněnější. (03.06.2014)

Duo snímků Jsem zvědavá... je fascinujícím projektem, který pod vlivem evropských nových vln mění zavedené úzy. Stává se neotřelou sondou do myšlení tehdejší populace (nejen v relativně liberálním Švédsku). Originálním mísením reality s filmem o filmu vzniká unikátní mix. Divák se zvolna ztrácí v tom, co je filmový příběh a co realita. Bohužel tehdejší kladení nabroušených otázek nemá ani dnes jednoznačné odpovědi. Stále tápeme a čekáme na zmoudření. (14.12.2019)