Kancl

Oproti americkému remaku je tato britská verze poněkud umírněnější a má k dobru Martina Freemana a civilnějšího Ricky Gervaise. Ovšem zbylé osazenstvo kanclu je lepší v zámořské verzi. Humor je překvapivě na obdobné vlně v obou verzích; pouze ta americká v pozdějších fázích sází více na gagy. Což je zřejmě dáno i větším počtem epizod. Obě verze jsou však zdařilé. (18.07.2007)

Od dob, kdy spatřil světlo světa Červený trpaslík, je to nejúspěšnější vývozní artikl britské televizní tvorby. Jde o vybočení z klasické sitkomové tvorby, svého druhu vlastně experiment, který popřel klasickou nadsazenou situační komiku ve prospěch realistického hereckého projevu a přišel s humorem, který sází spíše na absurditu drobných běžných pracovních střetů a povahových odstínů zaměstnanců jedné malé firmy. S podobnými týpky se patrně každý z nás v té či oné míře v životě setkal a za hrdiny seriálu si může dosadit vlastní konkrétní jména a tváře. Je těžké popsat, v čem vlastně spočívá tak obrovský úspěch a ohlas, ale seriál díky své originalitě bodoval prakticky na všech světadílech a v nejrůznějších kulturách. Sebestředný arogantní šéf, snaživý kariéristický poskok, přihlouplá kancelářská pipka, nesmělý tahoun a řada dalších týpků dokáže ve sledu zdánlivě banálních příhod diváka, pokud přistoupí na pravidla daná tvůrci seriálu, hodně pobavit. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2007)

Dlouho jsem se tomuto seriálu docela dlouho vyhýbal, ale asi nadešel správný čas se na něj podívat. Musím uznat, že je seriál ve své podstatě velmi originální a Ricky Gervais a Stephen Merchant stvořili něco, co se jen tak nevidí. Na druhou stranu mi více sedí jiný styl humoru a já jsem se vždy nebavil. David Brent je ale postavou, kterou nezapomenete. (12.01.2017)

Nejvymakanější věc, jakou jsem viděl. Musíte ale přistoupit na Gervaisovu hru. Když to neuděláte, je to jako hrát Člověče nezlob se na obyčejný šachovnici...taky nikde nenajdete domeček. Co se mě týče, jakmile jsem skočil Gervaisovi na špek (žádnej dvojsmysl, osobně se neznáme), vystřelily mi kšandy tak vysoko, že jeden pán, co to viděl, to komentoval slovy: "Do zimy spadnou... jo jo" (31.01.2012)

David Brent je ten největší na sebe zahleděný narcis přesvědčený o své genialitě, jakého jsem na TV obrazovce kdy viděl. Tak proč dokáže občas vzbudit i sympatie a člověk mu tak nějak fandí, aby se nad jeho fórky konečně někdo usmál? Je to rapl, jakých je v tomto seriálu plno v čele s terčem vtípků a divným militantním Garethem v podání skvělého Mackenzie Crooka. Vývoj silného vztahu mezi Timem a Dawn, který mi tolik připomínal cosi z mého života, jsem také se zaujetím sledoval. Kolikrát jsem se při sledování cítil rozpačitě, kolikrát jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tou trapností. U tohohle seriálu jsem se bavil úplně jinak než jinde, zažíval jsem zcela jiné pocity a v tom je jeho síla. A zajímavé je, že mi připadalo, že se to od začátku do konce jen lepší, s vrcholem v závěrečném speciálu. Takováhle záležitost si zaslouží mé plné uznání a pět smajlíků :-) :-) :-) :-) :-) (nebo hvězdiček, jak se to tady dělá). (24.08.2007)