Obsahy(1)
Tóny Respighiho symfónie "Pines of Rome" sprevádzajú koláž záberov amerického tvorcu Brucea Connera, ktorý v roku 1958 stvoril dielo, ktoré je považované za medzník v americkej kinematografii na poli experimentálneho filmu. Je považované za priekopníka tzv. found footage, teda montáže záberov, ktoré boli natočené pre iný účel. (Biopler)
(více)Recenze (6)
Kompilát sestavený z dobových týdeníků a starých hraných filmů poskytuje ojedinělou směs důmyslně sestříhaných scén, v nichž např. technika asociuje negativum pro lidskou společnost a stává se metaforou věčného očekávání apokalypsy. Bruce Conner použitou formou ("found footage") ovlivnil řadu převážně nezávislých tvůrců a naznačil jednu z mnoha cest, kudy se filmová avantgarda bude ubírat. ()
Podnetný kompilát, ktorý má myšlienku a už v 1958 trefne poukázal na problémy spoločnosti a ľudí v nej. Conner však do záberov mohol vložiť aj niečo zo seba, takto je to len vkusne zostrihaný materiál, v úvode so srandovným strihom. ()
Tento krátkometrážní film můžeme výborně uchopit z hlediska psychoanalytických vývodů Freuda. Je v něm zobrazován svět, který je nutně ovládaný libidem. Již úvodní záběr na dívku, jež si svléká punčochy, nám prozrazuje, že hlavním objektem touhy bude žena. Následují ryze mužské aktivity, jsou zde sporty, závody, ale i válečnictví. Auta, vzducholodě, bomby, náboje a další obrazy jsou vybrány pro svou falickou symboliku. Libido je tu významově spojeno především s vůlí k moci. Conner ve snímku rozehrává na jednu stranu zábavné, ale ve svém implicitním sdělení poměrně chmurné poselství. Naše vlastní přirozenost, touha ovládat druhé a podmanit si je, nás může velmi snadno dovést ke zkáze. Proto je zde například záběr balancujících provazochodců s následným spuštěním atomové bomby. Skvělá ilustrace velmi tenké hranice, na které se jako živočišný druh pohybujeme. PS: Jen taková menší úvaha na konec. Lidé vždy kritizovali politiky, vládnoucí třídy a to v podstatě bez ohledu na dobu a na státní zřízení. Otázka je proč vždy? Copak nejsou lepší a horší vlády? Jedna z možností je, že v každém politikovi se již na počátku jeho kariéry (byť nevědomky) ukrývá touha po vládnutí druhým. Ta je možná přirozená, ale jako morální motiv ambivalentní. Lidé ze své přirozenosti samozřejmě raději vládnou, než se nechají ovládat. Tudíž politikům svým způsobem závidí. Bylo by samozřejmě pěkné uznat motivy ušlechtilosti, snahy o změnu k lepšímu a další podobné, zakončené povětšinou floskulí „není divu, že to tady tak vypadá, když ti nahoře pořád jen okrádají obyčejný lidi.“ Tento motiv však většinou nedává v konkrétních případech smysl. Často jsem se s podobnými hesly o „zlodějích“ setkal u lidí, kteří kradli například cihly na rozdělané stavbě a považovaly tento akt za zcela morální, jakoby u krádeže záleželo pouze na množství odcizeného majetku. Jenže v tom je právě ten háček. Jestliže by podobní nespokojenci byli zvoleni do vlády, nechali by skutečně ležet ladem miliony, které by měli možnost zpronevěřit? Z podobných paradoxů vzniká mnoho (ne-li většina) globálních problémů. Je zde stále problém s pochopením, že zásadní změna společnosti je možná nikoliv poukazováním na chyby ostatních, ale především změnou sebe sama. ()
Asi najlepším odkazom filmu je že prešlo viac ako 60 rokov a ľudstvo sa vôbec nezmenilo... ()
Zajímavosti (8)
- Peter B. Hutton povedal, že dielo malo vplyv na jeho filmografiu. (Biopler)
- V roku 1994 bol film zaradený do úschovy v US National Film Registry pre svoju kultúrnu, historickú a estetickú významnosť. (Biopler)
- Film Everywhere at Once (1985) od Alana Berlinera použil rovnaký soundtrack ako poctu snímke. (Biopler)
Reklama