Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh se odehrává v Praze ve třicátých letech minulého století. Starý šejdíř hodinář Sakař (J. Větrovec) předstírá onemocnění, aby se dostal do nemocnice. Mladý lékař z Bulovky (Z. Žák) ho najde na ulici a do nemocnice ho přijme. Sakař je výborný odborník, spravuje všem hodinky, ale v určité chvíli v něm zvítězí touha po svobodě a z nemocnice uteče i se vzácným kusem starých hodin, který bohužel patří primářce (A. Vránová). Pro lékaře nastává problém, ohrožena je jeho pozice i existence… Předlohou televizní hry z roku 1988 se stala jedna z povídek spisovatele Oty Duba ze sbírky „Doktorské a jiné povídky“. Znalost lékařské profese byla pro prozaika O. Duba samozřejmostí, stejně tak jako osobní prožitek určitých společenských reálií. (Česká televize)

(více)

Recenze (17)

Fajt 

všechny recenze uživatele

Tolik hvězdiček hlavně a pouze za vždy skvělého Josefa Větrovce, který se stal nepohodlný, ale úplně se zapomnělo na ty hlavní důvody proč u něj vše bylo tak, jak bylo !!! Jak je možné, když režii dalo tolik roboty s autentičností třicátých let, včetně velkého pouličního provozu jezdícího poctivě vlevo a kostýmů, že nikomu nevadilo použít v nemocnici umyvadlo a porcelánovou baterii z osmdesátých let !! ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Bohužel musím souhlasit s kolegy. Nejprve jednotlivé krámy obíhá Sakař, aby ho vzápětí napodobil doktor. Jenže já mám tuhle dobu rád. Ovšem závěrečným monologem se svou nastávající to Zdeněk Žák, respektive jeho postava, vystihl naprosto přesně. Doba první republiky nebyla ani náhodou tak bezstarostná, jak nám ji líčily prvorepublikové filmy. Stát se potýkal s velkou chudobou a nezaměstnaností a ani poctivým řemeslem si člověk pořádně nevydělal. Doktořinou vlastně také ne, jak jsme mohli vidět. Josef Větrovec byl skvělý. Bohužel tenhle televizní film mi ze všeho nejvíce připomínal konec Josefa Větrovce. I když zemřel o více jak deset let poté, po rozdělení republiky už o práci v podstatě nezavadil. Nemohli mu zapomenout jeho komunistické přesvědčení. Jeho konec byl stejně hořký jako tato inscenace. ()

Reklama

sator 

všechny recenze uživatele

Zvláštní příběh, jehož zápletka byla očekávatelná, ale útěkem ze špitálu se bortí logika příběhu i věrohodnost jednání, snad proto, že hodinář mnoho rozumu nepobral... Francouzské odbíjecí hodiny, které jsou středobodem příběhu, hrají melodii Santa Lucia, což je světově proslulá neapolská píseň, z roku 1776, která oslavuje malebný neapolský přistav. ()

Cesty timem 

všechny recenze uživatele

Kolega "topi" pode mnou to vystihl přesně. Nemám k tomu co dodat. Snad jen abych byl spravedlivý k jiným filmům, přeci jen za 4*. Mělo to mouchy, třeba kolega "Fait" též pode mnou (ano s tím umyvadlem atd). A snad ještě. Ano hudba Jiřího Svobody mi tady trochu připoměla Zdeňka Lišku, který právě křídlovky a jinou klasiku používal také v některém filmu (např. Hříšní lidé...) právě pro tuto dobu velmi se hodící a dokreslující. Ano je to škoda, že dnešní skladatelé filmové hudby pro film, zasazený do jisté doby, použijí dnešní techniku, nic proti, ale svádí k experimentování. Také nic proti, hudební experimenty já rád (já nevím tak třeba Midi Lidi ve filmu Protektor atdatd.). Ale také vůbec nechci srovnávat s velikány filmové hudby. Jen, že se nebráním experimentům. On ale třeba Zdeněk Liška, když už jsem ho zmínil, byl opravdu velký experimentátor. Ale uměl to. Co uměl... geniálně a přesně (až bych řekl lékárnicky) zvolil právě i nástroje (klasické a pro tu dobu typické) a zvuky, co dá vše filmu vůni té doby. A o to by mělo filmovým skladatelům a vlastně i zadavatelům hudby jít především. Bohužel teď se to mastí jak se to mastí, hlavně že se na tom namaže. Co si budeme povídat, dnešní generace to stejně nedocení (asi). ()

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Poněkud hořký, ale dobře vykreslený příběh zasazený do období zřejmě hospodářské krize první republiky. Na výsledném dojmu se podepsaly nejen výborné herecké výkony představitelů hlavních i epizodních postav, ale i skvělá režie, dobové kostýmy i ostatní reálie, a v neposlední řadě i kvalitní hudba. Snad jen těch nablýskaných veteránů se prohánělo v jednom momentu na ulici skoro tolik, jako dnes na magistrále, ale to je jen drobnost. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Francouzské odbíjecí hodiny, které jsou středobodem příběhu, hrají melodii „Santa Lucia“, což je světově proslulá neapolská píseň z roku 1776, která oslavuje malebný neapolský přistav. (sator)

Reklama

Reklama