Tarnation
Režie:
Jonathan CaouetteScénář:
Jonathan CaouetteKamera:
Jonathan CaouetteHudba:
Max Avery LichtensteinObsahy(1)
New York, březen 2002. Dvaatřicetiletý Jonathan zjišťuje, že se jeho psychicky nemocná matka předávkovala lithiem. Po pěti letech se v doprovodu svého přítele vrací do míst, kde vyrostl, na předměstí texaského Houstonu. Tolik prolog jednoho z nejoriginálnějších snímků posledních pěti let. Autobiografický horečnatý sen je složen z dokumentárních pasáží, inscenovaných sekvencí, domácího videa, amatérských filmů, fotografií, vzkazů na záznamníku atd. V psychedelické dramatizaci životního traumatu se Jonathan snaží vyrovnat s bezprávím na matce, která byla podrobena více než dvěma stům elektrošoků, v podstatě bezdůvodně. Snímek sestříhaný na iMovie, standardní součásti jakéhokoli počítače Apple, se stal diváckým hitem na festivalech v Sundance i Cannes. Strhující kinematografické „vymítání ďábla“ je zároveň vysoce intimním vyznáním syna z lásky k matce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (9)
Tarnation je čisto autorský film snažiaci sa autentickými zábermi, zachytenými väčšinou na domácu Super 8 kameru, odzrkadliť psychickú stránku tvorcovho maximálne nešťastného detstva za čo treba režiséra a hlavného predstaviteľa v jednej osobe len pochváliť, ale najproblematickejšou stránkou tohto autodokumentu je jeho vizuál, ktorý zvolil nešťastnú cestu klipovitého prestrihu medzi ukážkami zo života, televíznymi produktmi a kvázi umeleckými fotografiami podporený hororovým šumom, čo má zrejme za úlohu vytvoriť psychedelický zážitok, no len vzďaluje dielo od diváka, robí ho doslova nepozerateľným a osobne by som ho púšťal iba odsúdeným väzňom ako formu trestu. Jednoducho- dobrý námet a skvelý autentický materiál, no veľmi zlý výsledok. ()
Caouetteův biografický film byl pro mě spíše psychoanalýzou jeho vztahu k matce stejně tak jako vztahu k "normálnímu" světu tam venku. Prostřednictvím pop-artových videonahrávek ve stylu Warhola se tak snímek mění v narcisticko-exhibiconistický dokument, skrze který se Caouette snaží pochopit sám sebe. ()
Sledovat hodinu a půl, jak si amatérský filmař vylévá mozek na filmový pás, může snad někomu připadat jako ztráta času, někomu jako vstupenka do stejného klubu magorů, v jakém už je "režisér". Tohle je ale skutečně silná káva, která vás možná rozčílí, ale rozhodně vás nenechá kldným. Mě tedy alespoň nenechala. Film je složený z Caouettem od dětství natáčených krátkých filmečků a v přítomnosti se odehrávajících "dovysvětlovaček". Když autor, který zároveň působí jako muzikálový tanečník a příležitostný herec, začně před kamerou jako před imaginárním zrcadlem hrát etudu na téma týrané manželky, spadne vám čelist. Opravdovost, syrovost jeho "výkonu" dalece přesahuje autorovu homosexualitu, ve své nepatřičnosti jde za rámec jeho duševní choroby a odkrývá něco z onoho Lacanovského Reálna, které každý ve svém životě tak úporně potlačujeme. Už nejde o konkrétní autorskou zpověď, ale o obecnou výpověď o lidském nitru. Když Caouette ve své dětské dušičce vymyslí nějaký herecký výstup, položí se do něj a dohraje ho na samou hranici karikatury, ukazuje spíše nutnost podobné ventilace hrůz v celé naší společnosti, nejen v "komunitě schyzofrenních homosexuálů, jejichž matky skončily v blázinci". Chce to překonat zábrany, otevřít odporem zavřené oči a sledovat barevně pableskující šílené obrazy. Dozvíte se něco o sobě... Každý musí někdy spadnout na dno, jinak nežil... ()
Je obtizne nejak film hodnotit podle starych dobrych pravidel. To co jsem videl se neda s nicim srovnat. Kdo nevidel nepochopi. Hotl chlapec to mel tezke a je ujety ale ma dar zaujmout. Sice velmi nevsednim zpusobem a jak psala Natascha, nikdo z nas by to asi neudelal a mozna proto je snimek zajimavy. Osobne se mne zdala lepsi prvni pulka, kdy zabery z detsvi jsou dobre sestrihane a nad nekteryma mne zacal rozum stat. Posledni par minut uz je vice dokumentarni s jasnou predstavou. ()
V prvých minútach filmu sa hlavný hrdina ako cca 10ročný pred kamerou "jaší", že je týranou ženou v domácnosti. Myslím, že podobne infantilným aktom psychohygieny je aj tento ultra-lowbudgetový film, miestami pôsobiaci ako skúška efektov v movie makeri. Silná téma do toho samozrejme prenikne, pretože je súčasťou autorovho života a ten jej svojou nekonečnou úprimnosťou a otvorenosťou dovoľuje vstúpiť, no radšej by som to videl v o čosi konvenčnejšej forme. Úplne rozumiem, prečo by chcel niekto natočiť takýto film, o trochu menej rozumiem prečo by som ho mal ja 90 minút pozerať. Je skvelé, že má Caouette kameru, no hodil by sa k nej aj psychológ. Super soundtrack od Low, parádne sem sadli. ()
Zajímavosti (1)
- Natočit tento film stálo 213 dolarů. (raffspIn)
Reklama