Negativní ruce

Most, ktorý by spájal muža z jaskyne spred 3000 rokov a súčasný Paríž za rannej zory, neexistuje. ...neexistuje, pretože všetko je TERAZ. Žiadne spájania, či analógie. Okamih, keď zaznie Durasovej hlas, husľové sláky a na Champs Élysées sa rozvidnieva, je nedeliteľný. (04.02.2013)

V tzv. Magdalénském období se v jeskynních komplexech po celé Evropě začaly objevovat z dnešního hlediska nejvýznamnější pravěké malby. Byly mezi nimi i malby rukou. Černé nebo modré, hledící z granitových skal na bouřící oceán. Lidé, kteří je vytvořili, žili jiným životem než dnešní člověk. V souladu s přírodou, oddáni jí na milost a nemilost. Prostřednictvím maleb se snad obraceli ke svým bohům, duchovnímu i okolnímu světu. Marguerite Duras, známější mezi veřejností spíše jako literátka, bývá řazena do avantgardního literárního směru známého jako Nový román. Netradiční experimentální styl se pak logicky promítl i do její filmové tvorby. Zvuk je ve filmu tvořen pouze pochmurnou smyčcovou hudbou a autorčiným, rozvážně deklamovaným textem, jehož přibližný obsah (ve značně lyričtějším podání) je úvodem tohoto textu. Obraz tvoří záběry Pařížských ulic, pořízených v brzkých ranních hodinách nejspíše z jedoucího auta. Toto zdánlivě nesourodé spojení však funguje výborně a disponuje zvláštně meditativní atmosférou. Osobně chápu toto dílo jako báseň, které ač vyjádřeno prostřednictvím filmové kamery, je filmem pouze zdánlivě. Nutno vidět a zažít na vlastní smysly. (26.11.2010)