Šťastné a Veselé

Příběh slavné a neuvěřitelné světlé chvilky během Vánoc 1914 na frontě, kdy mezi vojáky došlo k svátečnímu bratření se přímo na “zemi nikoho”. Film sice malinko těžkopádný a vleče se víc než by musel, pak ale přeci jen dojímá a má co nepřímo vypovědět o první světové válce. Solidní průměr, cením sympatickou trojjazyčnost. (03.12.2018)

Když jsem zjistil, že tento film existuje musel jsem ho vidět...už příběh mi přišel velice zajímavý, zvláštní a zobrazující jiný pohled na 1. SV. Samozřejmě jsem nečekal velké boje, ale spíše vypjaté situace. Od začátku filmu jsem čekal na danou scénu: až všechny tři strany hodí flintu do žita a vydají se na bojiště vstříc osudu. Jak to tak bývá, když už jednou vznikne na daném místě příměří je těžké ho pak jen tak zrušit...a zde je to názorně vidět. Samozřejmě s příměřím řada vojáků nesouhlasila, ale zde byli v menšině i když se také projevili. Kulisy zákopů a vlastně celého bojiště byly velice realistické a pěkné. Nádherně je zde vidět morálka jak Francouzů, Němců tak i Skotů a jak každý národ uvažuje nad danou situací jinak. Nádherně realisticky ztvárněný epický film o frontě, která se rozhodla na Vánoce žít v míru a přátelství. --- Co se to tam děje? – Možná se němci naštvali a chtějí se nechat vzdát (24.09.2006)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Prostředí 8/10/// +výrazné herecké tváře na všech frontách, dialogy, námět -dějové scény mimo zákopy nejsou tak atraktivní, ani válečných scén tu tolik nenajdeme/// Je to o lidech. Nejen tento film, ale tak celkově. Snímek nám jasně a zřetelně prozrazuje a chce poukázat na to, že i když válečný konflikt proti sobě postaví dva či více stran protivníků, pořád to jsou jenom obyčejní lidí, mladí kluci nebo muži, kteří v dáli za sebou nechali svoje životy. Je to jiný válečný film, než na jaký jsme zvyklí, možná i proto stojí za pozornost./// Celkem 71%/// (06.01.2011)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Filmů s tématikou první světové války vzniklo asi tolik, kolik sparťanských ultras má vysokoškolský titul. Sem tam nás sice někdo obšťastnil novou verzí Remarquova románu o tom, že se na západní frontě nic nedělo a to by bylo asi tak všechno. Ale v poslední době filmy z první světové našly způsob, jak bajonetem proříznout filmový pytel a tak filmy jako Příliš dlouhé zásnuby, Rytíři nebes a další mohly vylézt ze zákopů a vzít stříbrné plátno útokem. Šťastné a veselé je film plný lidské hřejivosti o vojácích, kteří na Štědrý večer vylezli ze zákopů a společně si popřáli hezké Vánoce a sami sobě tak připomněli, že i přes to, že žijí jako krysy v díře, jsou stále lidé. Doufám, že tento film u nás začnou dávat na Vánoce, protože o tom to prostě je. Kromě nádherného poutavého příběhu zdobí film ještě hezká hudba a dobré herecké výkony. Škoda že film ztrácí ve finále tempo. Podobné filmy: Hlídka v Ardenách (1992) (19.08.2007)