Balada o vojákovi

Tak tento snímek není nadarmo v rudých barvách. Svoji zemi původu zkrátka nezapře. Kloubí v sobě všechny prvky budovatelských velkofilmů Sovětského svazu. Nechybí neohrožený rudý hrdina, který jen tak při rutinní práci zničí svépomoci dva tanky, a tak byl vyslán na dovolenou (protože kapacita armády si to mohla dovolit) s plnou taškou nejrůznějších dobrot (několik konzerv a slaninu asi z poloviny prasete), protože samozřejmě každý divák ví, že všechny historické prameny se shodují na tom, jaký blahobyt tehdy v Sovětském svazu vládl a že byla radost tam sloužit, protože se všichni měli jako prasata v žitě. Nechybí ani dobrosrdeční sovětští generálové a důstojníci se srdcem na tom nejpravějším místě, kteří jsou na světě, aby vykonávali samé dobré skutky pro své okolí. Ženy i muži byli tehdy reklamou na cudnost a splňovali ty nejvyšší možné morální a mravní požadavky a byli vzorem pro všechny rudé soudruhy. Výpovědní hodnota tohoto snímku je tedy rovna průměrné teplotě v běžné sovětské zimě. Film se mi podařilo získat v nejvyšší dostupné kvalitě. Tato kvalita se ovšem rovnala přiblížně Příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat. Člověk to ovšem soudruhům z východu rád odpustí, protože je známo, že většina financí sloužila tehdy k udržení vysokého životního standardu tamějšího obyvatelstva, takže nezbylo už mnoho prostředků pro zkvalitnění kinematografické techniky. Kromě zmíněných nedostatků to ovšem byla docela milá pohádka ve stylu dobového road movie se sympatickými tvářemi, která byla velmi svižná a potěšila i přátelská stopáž, takže nebylo moc situací, kdy by člověk propadal nudě. Opravdu velmi velmi velmi romantická verze tehdejší situace. Z filmu je cítit, že autor by snad i trošku chtěl podat civilnější příběh, což se mu v rámci některých vztahů snad i daří. Zároveň je ovšem cítit i tlak seshora o alespoň částečné "poruštění" snímku, aby na západě všichni viděli, jak úžasné lidi tam mají a že je jejich režim tím nejlepší na světě. Vznikl tedy poměrně zajímavý kočkopes a já přesně nevím, kam posadit hodnocení, proto dám zbabělé velmi slabé 3 kousky. (02.02.2020)

Mé první setkání s tvorbou Grigorije Čuchraje dopadlo velmi dobře. Je to veliký filmař, a jeho Baladu o vojákovi považuji za opravdový film, jen takový je té nejčistší povahy, nikdy nezestárne a jeho čas protéká filmem jako řeka. Film divákovi nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, jenž je nedílnou součástí každého vyššího umění. (18.12.2014)

Dnes je 3.5. 2020 v kalendáři má svátek Alexej. Takže má svátek Alexej Aljoša Skvorcov. Ruský voják, který je pohřben daleko od rodné země. U vesnice (možná už součást většího města) s cizím jménem. Každé jaro na jeho hrob cizí lidé přinášeli květiny a nazývali ho ruským vojákem osvoboditelem. Dnes možná někteří potomci, těch co mu nosili květiny, chtějí odstranění jeho hrobu, možná barví jeho hrob na růžovo a nazývají ho ruským uchvatitelem. Asi jsem rusofilní, ale bych rád kdyby jsme některé věci nedělali. Protože bez vojáků Rudé armády jako byl Ajloša by Osa byla mnohem hůř poražena. Ve filmu se moc nebojuje i tak tu válku popisuje mnohém lépe než akční velkofilmy. Není tolik politický jako jiné sovětské filmy a je příjemně lidský. Film jedna báseň tedy spíše balada. (03.05.2020)

Dobrých balad o vojácích je málo. Jinak je balad o vojácích hodně. Zpravidla je hrdina nápadně kladný a někdo mu ale nepřeje, takže končí tragicky. Zde voják dostane vyznamenání, to nechce, raději chce na pár dnů domů. Za maminkou, které teče voda do chalupy skrz špatnou střechu. Nadřízený se diví, že vyznamenání nechce, a dává přednost prkotinám, ale dobře tedy. jenomže co pak následuje, to je katastrofa pro velkou ideologii. Voják se cestou domů zamiluje, a nechce se mu zpátky na vojnu. Střechu opraví, mamince pomůže, ale skrz odměnu je z něho náhle jiný člověk, protože pokud by ho nadřízený nepustil domů, tak by se cestou nezamiloval a to má pak následky pro celou společnost, která přišla o vojáka. Pokud by takových případů bylo v Sovětské armádě 20%, tak by nikdy nemohla porazit žádnou armádu. Že film dostal nominaci na Oscara bylo politické rozhodnutí, Američanům se líbilo, kdyby bylo v SSSR víc takových vojáků... (24.09.2010)

Možno bude pre niektorých divákov Balada o vojakovi príliš sentimentálna a romantická, ale treba si uvedomiť, že sa film volá práve Balada o vojakovi. Je to krásny antimilitaristický romantický film o láske. O láske k matke a k dievčaťu. A city sú v ňom úprimné, aj tie gýčovo nakrútené. Bojové scény sú iba na začiatku a sú výborné. Potom sledujeme jednu veľkú road movie, Sovietsky zväz bol totiž obrovský a nejaké dva dni cesty v rámci jeho vnútrozemia neznamenali nič. Potom sa pozdravíte s milovanými a môžete ísť nazad na front. (27.04.2015)