Smrt císaře a krále Karla IV.

Hra by neudělala hanbu nejextrémnějším propagandistickým perlám padesátých let. K čemu velcí herci, když musí hrát tohle? 1) Neuvěřitelně zideologizované jiráskovsko-socialistické čechocentrické pojetí s exaltovanými nepřirozenými pseudomoudrými dialogy a papundeklovými kulisami. 2) Výstižný koment: MartinX 3) Ale co dál?, ptá se bezradný Karel IV, aby se mu dostalo, pokud jde o další osudy jeho lidu, vpravdě hlubokého uklidnění od mistra Vojtěcha Scholastica: Nestarej se, však oni si poradí. (19.04.2015)

"Založili si univerzitu. Nač jim je. Hloupý národ je poslušnější a jeho víra v boha pevnější." Je zajímavé zvolit si za téma ne velké okamžiky význačného panovníka, ale jeho slabé chvíle, třeba přímo poslední okamžiky. To, co ve světě není moc časté, u nás ve své době zas tak neobvyklé nebylo. Je v nás asi nějaký sklon k tragédii, k tomu vidět věci spíše černě. "Mne netěší, když se mnou souhlasíte, hádejte se se mnou." Velká císařova tragédie zde není dána jen samou smrtí, ale důvodným pocitem, že se jeho dílo nedočká pokračování. Korunní princ Václav je slaboch a ostatní od kurfiřtů přes církev až po příbuzné se už připravují na to, co ze situace vytěží. Vybudovaný klid a pořádek nedokáže nikdo kolem ocenit, manželka, děti, církev, dvořané. Konec pořádku, nastupující chaos. Téma samo zajímavé, škoda že zpracování je jen mírně nadprůměrné v porovnání s takovým Daňkem. Nicméně už pro Martina Růžka stojí tato hra za vidění. (15.02.2017)

Oprávněně lze diskutovat o tom, zda a nakolik zvolený pohled na osobnost Karla IV. je nebo není poplatný dobovým režimistickým normalizačním fetišům a šablonám. Co však upoutá mnohem více a dá zapomenout na mnohé skutečné i domnělé nedostatky Šotolovy předloh i scénáře jako takového, je famózní herecké obsazení. Z tohoto hlediska byl rok velkého Lucemburska z přemyslovské krve bohatší o další plodný příspěvek. Není vyloučené, že po opakovaném dodatečném zhlédnutí tohoto historického dramatu bych některé soudy, obsažené v těchto komentářích, korigoval. Možná i dost podstatně. Autem censeo: Máme co do činění s nedoceňovaným filmem, průhledem do dějin přední lucemburskočeské dynastie, fundovaným pokusem proniknout tam, kam už historické oči badatelovy i stejně zaměřená snaha postupně se k nekonečnému spánku choulící postavy stejnojmenného hlavního hrdiny, na níž je postaven celý příběh, už nedohlédnou, protože dohlédnout nemohou. Některým prvkům tohoto pohledu lze zazlít mnohé; přesto jeho kvality nestárnou a minimálně v rovině dobového vnímání film svým divákům nabízí mnohem víc: hluboký průhled do duší dějinných protagonistů, který nejen odborníkům zůstává utajen. Ke škodě nás všech. (24.03.2008)

"V Čechách má každý pravdu. To je takový zdejší zvyk." Ukázka skvostného herectví, které předvádějí všichni zúčastnění, dělá ze Smrti císaře a krále Karla IV. více než pouhou televizní inscenaci. O tom, jak moc její děj je, či není věrný historii, lze samozřejmě vést sáhodlouhé debaty, nicméně myslím si, že v tomto případě jde hlavně o myšlenku nebo spíše myšlenky, které scénář předkládá - a kterých je hodně. Spíš těmi myšlenkami bychom se měli zabývat. (19.09.2016)

Televizní hra, která má dnes význam především svým výrazným hereckým obsazením. Děj odpovídá představám o českém středověku, které se vytvořily za národního obrození. Ta ušlechtilost a moudrost Martinu Růžkovi přímo sálá z očí. Adamíra coby papežův vyslanec je patřičně přezíravý, zkrátka takový ten trošku národovecký pohled na naše dávné dějiny. Trochu to připomíná Vávrovu husitskou trilogii v chudých televizních studiových kulisách. Celkový dojem: 50 %. (28.10.2007)