Smrtihlav

Už od prvních tónů hudby mám dojem, že ne. Nefunguje to na mě. Ne. Takhle to nechodí. Takhle pomalu nemá hlavní hrdina utíkat před nádhernými bleďáky. V takovémhle záběrování nemá házet kufřík do řeky. Takovouhle písničku by při svém prvním představení femme fatale zpívat neměla. A tak dále. Hrdina objevuje věci, které divák na základě stanovených pravidel tak nějak tuší už dopředu, takže kýžený šok se nedostavuje. V dialogu se pořád dokola všechno opakuje, kdyby to náhodou někomu nebylo jasné. (06.03.2013)

[režisérská verze] Vizuální snové deprese na druhou. Alex Proyas se při temné Vráně naučil pracovat s bezslunečným vizuálem a tady ho dotáhl k dokonalosti, každá druhá scéna tu vypadá jako noir-matrixovská kresba říznutá cyberpunkovými motivy od nějakého polozapoenutého ilustrátora obálek sci-fi na houbičkách indiánského kmene Kvuila-Kvuila. Děj filmu je jednoduše skvělý a dobře napsaný, dokonce tak, že je mu odpuštěno zneužití jednoho z nejklišoidnějších začátků v historii audio vizuálních děj všehomíra, takže ano, je tu amnézie. Ovšem pak... Pak to bude jiné, jiné než většina ostatních filmů a to je dobře. góð kvikmynd. (17.07.2014)

Sice lehce Béčkové, ale i tak velmi zajímavé temné sci-fi které stejně jako Matrix vychází z narušování lidského vnímání reality, resp. přímo odtržení mysli lidí od skutečného světa. Ale zatímco Matrix se více drží kyberpunkového Neuromancera od Williama Gibsona, ve Smrtihlavovi jsem vyloženě viděl paranoidní vize P. K. Dicka s jeho neustálými pochybnostmi o existenci objektivní reality a vidinami o působení "cizích" a "nadpřirozených" vlivů. 7/10 (07.01.2008)

Režisér Alex Proyas natočil výbornú šablónu pre neskorší Matrix od bratov Wachovskích, nechcem im zle ale na tomto filme je vidieť kde brali inšpiráciu, pre svoj veľkolepý počin. Nevadí ja som len rád že to dokázali zužitkovať v dobrom. Temné mesto ako keby vypadlo zo snov Tima Burtona, miestamy až depresívne pôsobiace aj vďaka výbornému príbehu a nečakane jednoduchým ale za to pôsobivým trikom, ktorým sa nedá nič odoprieť. V hlavných úlohách sa tu výborne zaskveli vtedy ešte neznámy Rufus Sewell či Jennifer Connely, popri nich tu boli oporami Kiefer Sutherland ako bláznivý doktor a William Hurt ako vyšetrovateľ. Za zmienku ešte stojí výborná kamera od Dariusa Wolski a hudba od skladateľa ako je Trevor Jones. "Neskutočne silný príbeh!" ║Rozpočet $27miliónov║Tržby USA $14,378,331║Tržby Celosvetovo $27,200,316║ (07.01.2008)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)