Kousek nebe

Petra Nikolaeva považuju za veskrze průměrného filmaře, u kterého můžu předem vyloučit, že by mě dostal do varu svým stylem a filmovými nápady. Přesto se mu povedlo jedinkrát zabodovat tak, že dostal čtyřhvězdičkovou nadílku. Pomáhá mu zasazení příběhu do nevlídných 50. let, námět politické perzekuce a romantický motiv lásky spoutané vězeňskými zdmi. I tady se ale nemůžu zbavit dojmu, že se z navozené situace a přítomnosti řady zajímavých vedlejších postav dalo vytěžit mnohem víc. Ale nešť - i tak Kousek nebe spolehlivě vyčnívá nad soudobou českou produkcí. Celkový dojem: 75 %. (12.05.2017)

Takovej zdrobnělej Shawshank, občas šustící papírovou předlohou (postava Josefa Somra nebo Petra Vacka se v cele s hlavním hrdinou potkají právě tak na jednu větu, která má zřejmě postavu ztypizovat nebo tak něco), přelidněná príma lidičkama (prakticky pouze jeden padouch prokurátorská a jeden padouch bachařská), ale tím možná příjemně soustředěná a zúžená hlavní linka "o hledání kousku nebu." Jakub Doubrava je neuvěřitelně, až pierotovsky, fotogenickej, Táňa Paufová je ztělesnění roztomilosti, hudba nezní celým filmem, a když zní, tak je to fajn. Příjemné. Nikterak ambiciózní, ale příjemné. (03.06.2011)

Křehký příběh o lásce na pozadí let padesátých, jenž se nám snaží přiblížit období vlády komunistů zase trochu z jiné stránky. Luboš, se svou naprosto nehodící se povahou pro tehdejší režim, je zatčen a uveden do žaláře na Pankráci. V nehostinných podmínkách místní věznice se jeho povaha rozhodně netlumí a jeho rebelství se i nadále projevuje hned v několika úsecích. Na scénu však přichází krásná Dana a s ní i mocná čarodějka láska, která Luboše okouzlí. Je vůbec možné, aby se na půdě tak odpuzujícícho prostředí rozvinul takový krásný a šlechetný cit? Před očima se nám vyvíjí milostný vztah, který oba mladí lidé krmí psaníčky a letmými pohledy. Něžné pouto lásky drží milence v jakési harmonii a díky němu je pro ně přežívání v úděsném prostředí snesitelné. Já se ptám, co je Kousek nebe? Snad kradmé okamžiky, snad možnost se alespoň na chvíli oprostit od zdí věznice s rudou hvězdou na střeše, snad pohled na blankytně modré nebe, nebo naděje, která umírá poslední.... Jeden z vynikajících filmů české kinematografie, jehož němé poselství mě na moment očarovalo. (09.03.2008)

70% Nic mě nedokáže u filmu naštvat víc, než když nemá pořádný konec, proto tak málo %, i když film je výborný. Vůbec jsem se nedozvěděl, jak to s láskou hlavních hrdinů nakonec dopadlo a to mě pěkně štvev (zvlášť když pan stránský povídal, že je to podle skutečnosti). Herec, který hraje hlavního padoucha- bachaře, karel dobrý opravdu není dobrý, je hodně špatný a kazí celý film. Vůbec celá ta postava je na takouvýhle rádoby ponurou věc dost málo zlá a démonická (nejhorší co předvede je zabití psa). Film hodně hraje na emoce a hodně připomíná Shawshank (oprava střechy, záběry nebe, téma naděje na rádoby nejhorším místě na světě). Film určitě stojí za vidění už jenom kvůli Táně Pauhofové, která svou pouhou přítomností na plátné rozzáří celý film. (13.08.2005)

Bohužel mě snímek vůbec neoslovil tak, jak by měl - přišlo mi, že vidím jedno klišé za druhým a onen romantický vztah hlavních postav mi byl srdečně lhostejný. Možná to byla jen má vlastní chyba (třeba jsem neměla "tu správnou" náladu), ovšem nemohla jsem si pomoct - klišé, klišé, klišé. Co mě však mile překvapilo, byla ona schizofrenní "industriální" hudba - pro mě rozhodně nejlepší složka filmu. (29.05.2006)