Román pro ženy

Předpokládám, že většinu svých vad a neduhů podědil Renčův film již od své předlohy, dokázat to ovšem nemohu, neboť jsem nepřečetl jedinou Vieweghovu knihu a s takovou již nejspíš ani nepřečtu. Kdysi mi bylo jeho dílo představeno kamarádem jako nápaditě glosující současnou společnost, taková lehká a zručná satira o té naší nove polistopadové skutečnosti. V jistém ohledu je právě to jedním z prvků, které jsem z Románu pro ženy (chuděry ženy, mimochodem) cítil, jenom jsem si slovíčko zručná nahradil slovem chtěná. Můžeme vůbec brát vážně takovou satiru v díle, které je nevkusně prostoupeno product placementem, ve které milostný dopis nabývá forem reklamy, která je přece tak upřímná (čti vykalkulovaná), které je samo nestydatým představitelem toho, co chce zesměšnit? Mnohé aspekty naší doby, které si film bere na mušku a které si to zaslouží, jsou navíc karikovány tak hrubě a (ná)silně, až se jejich podobnost se skutečným "společenským jevem" téměř zcela smazává. Výsledkem je jen bžunda, které se nedá smát. Inu, film je spíše příznakem určitého kulturního úpadku než jeho glosátorem. Karikaturou není ve filmu však jen společnost, ale i jedinci, ze kterých se skládá, protože právě oni mají demonstrovat příslušné "jevy". K ničemu jinému ostatně sloužit nemohou, protože jiné než k tomu určené vlastnosti nemají. Schválně se pokuste popsat si ony postavy... Matka? No to je ženská, která mluví doma anglicky, nesnáší Čechy a snaží se ulovit cizince. Rickie (už to jméno, které obludně křičí: "Já jsem frajírek!")? To je chlápek přes mobily, děsnej vůl. Laura? To je normální holka, co nejdřív randila s tím, pak s tím a nakonec tím... Věty jako: "Rickie miluje Lauru a matka má starost o dceřinu budoucnost," člověka napadají až na posledním místě. A konečně je třeba říci, ze marná snaha o vyřčení hlášky není inteligentním dialogem, který slibuje obsah. Přesto večer strávený s Románem pro ženy hodnotím pozitivně, protože jsem se plně mohl soustředit na vychutnávání vynikajícího čaje Mi Lan Xiang, aniž by mě vyrušoval nějaký film tím, že by bylo třeba se na něj soustředit. Téměř odpad. (05.01.2009)

Ovdovělá Jana marně hledá svého vysněného cizince a upřímně nesnáší typické Čechy. Když se její dcera Laura zamiluje do Olivera, netuší, že je to ten buran, se kterým se před dvaceti lety rozešla. V tomto filmu je snad úplně všechno špatně. Nepříliš přesvědčivě jsou zahrané i některé hlavní postavy a film mě neoslovil. Celkově slabomyslná slátanina a neodvažuji se tvrdit, pro koho je určena. Mně tedy určitě ne. Pokud tedy takhle vyznívá knižní předloha Michala Viewegha, kterou jsem nečetl, je třeba na místě zvážit změnu autorovy profese. 20% (10.10.2010)

Už dlouho se nestalo, že by nějaký český film svými kvalitami předčil má očekávání. Je pravda, že v případě Románu pro ženy nelze hovořit o očekáváních nikterak velikých, ale příjemnou romantickou komedii, která rychle uteče a bude v ní minimum české trapnosti, jsem nečekal. Musíte se jenom přenést přes skutečnost pravící: „Román pro ženy je žánrovým filmem“. Nečekejte tedy řešení těžkých morálních dilemat, nečekejte odpovědi na otázky o smyslu života, nečekejte nic hlubšího, nic u čeho je třeba příliš (ba vůbec) přemýšlet. Zprvu mě na filmu sice iritovaly některé detaily – "světovost" jmen postav (Laura, Oliver, Ricky), Lauřin pražský dialekt (tzn. hlas dabérky Vladimíry Černé) a vůbec, celý nápad s retrospektivním vyprávěním v kadeřnictví – , ale brzy jsem si uvědomil, co se od podobného filmu čeká – pasivní sledování a bavení se. Vtipů zde není příliš (pobavil mě všehovšudy „Honza Svěrák“), ani erotiky ne, nicméně jsou zde, čímž Román splňuje základní požadavky na komerčně úspěšný film. V tomto filmu není nic vyloženě nepovedeného, nic excelentního, je jako laciný, avšak pronikavý parfém. Jistě, scénář je hloupoučký až na hranici debility (celou dobu jsem naivně věřil, že název je myšlen ironicky), ale zrovna u romantických komedií mi tohle vůbec nevadí. Prostě zábava na jeden večer a brzké zapomenutí, nic, vůbec nic víc. 55% Zajímavé komentáře: Isherwood, Oskar, Brouk, EdaS, novoten, anais, Jakubisko, Kapybara, LarryW, Bilky (13.11.2006)

Z pohledu ženy, které je tento román titulně určen, musím konstatovat, že všichni Lauřiny týpci včetně těch, co se na plátně ohřáli pár minut, byli lepší, než vyčpělý bonviván s nekonečnou zásobou nebetyčně trapných hlášek Vašut. Ten Lauru nejspíš utáhl na svoje charizma povadlého trouby s afektovanou mluvou. A když se tam snese z nebe božský Saša, mávala bych já už dávno Vašutovi bílým kapesníčkem. Nechápu volby hlavní hrdiny, ale asi to tak mělo být nebo co. Na mě to bylo strašně šroubovaný. Tak nepřirozený rozhovory ve filmu se jen tak nevidí. Je to jako, kdyby herci předčítali posty ze stránky sarcasmus.com. Takhle snad nikdo nemluví ani ze srandy! Krom dobrých výkonů Stašové a Kanócz je to celé dost podivné panoptkum rádoby vztahů, který nedávají smysl. Strašný byl koncept vyprávění v kadeřnictví a reakce kadeřnic na každou pitominu, o které Laura mluví, jak z dementní grotesky. Připomínalo mi to reklamu na pěnová tužidla. A korunuje to obludná Něrgešová s jedním z nejhorších výkonů v dějinách českého filmu. Děti na školních besídkách přehrávají méně! No prostě ne, nezasmála jsem se, neztotožnila. Má to docela dobrý vizuál a hudbu, no a to je tak všechno. (10.09.2017)

Ač je to velká škoda, nemůžu "Románu pro ženy" přisoudit vyší hodnocení (i když jsem uvažovala mezi 2 a 3*) a nakonec dávám 2*. Mnoho scén a dialogů je sice vtipných, ale to je jediný klad filmu. Herecké výkony kromě Marka Vašuta a Simony Stašové jsou totiž příšerné - všechny představitelky ženských postav (hlavně osazenstvo kadeřnického salónu) silně přehrávají, mužské postavy jsou zase nemastné neslané. Hudba by nebyla špatná, písničky Evy Frühlingové a Support Lesbiens se mi celkem líbily, jen ten ústřední motiv je (díky příliš časté reklamě) dost ohraný. Co se týče scénáře samotného - knihu jsem nečetla - divák není udržován v napětí, protože charaktery postav nejsou pořádně vykreslené, postavám chybí motivace a jejich jednání se zdá tudíž nesmyslné. Alespoň režie zůstává svižná a stopáž nepřesáhne rozumnou mez, takže se divák nezačne nudit. Nicméně mohlo to dopadnout lépe, pokud soudím ze starších adaptací Vieweghových románů (Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách). (14.05.2005)