Román pro ženy

Hodně nevyrovnaný film. Nejdřív jsem se docela slušně bavil (trefné vtípky s Honzou Svěrákem nebo "čvachtáním"), ale pak začalo ubývat humoru, moje sympatie k hlavní hrdince se stále více tenčily, některé roličky mě neuvěřitelně iritovaly, takže nakonec mi z postav přišli snesitelní už jen Oliver a Žemla (největším zklamáním pro mě byla jednoznačně Stašová se svým vlezlým přehráváním). Závěr možná hezký, avšak silně mimo realitu, takže jediné co v tomto díle překračovalo nadprůměr byl výborný soundtrack, ale jenom ten mi na udělení vyššího hodnocení nestačí. (14.09.2012)

Z pohledu ženy, které je tento román titulně určen, musím konstatovat, že všichni Lauřiny týpci včetně těch, co se na plátně ohřáli pár minut, byli lepší, než vyčpělý bonviván s nekonečnou zásobou nebetyčně trapných hlášek Vašut. Ten Lauru nejspíš utáhl na svoje charizma povadlého trouby s afektovanou mluvou. A když se tam snese z nebe božský Saša, mávala bych já už dávno Vašutovi bílým kapesníčkem. Nechápu volby hlavní hrdiny, ale asi to tak mělo být nebo co. Na mě to bylo strašně šroubovaný. Tak nepřirozený rozhovory ve filmu se jen tak nevidí. Je to jako, kdyby herci předčítali posty ze stránky sarcasmus.com. Takhle snad nikdo nemluví ani ze srandy! Krom dobrých výkonů Stašové a Kanócz je to celé dost podivné panoptkum rádoby vztahů, který nedávají smysl. Strašný byl koncept vyprávění v kadeřnictví a reakce kadeřnic na každou pitominu, o které Laura mluví, jak z dementní grotesky. Připomínalo mi to reklamu na pěnová tužidla. A korunuje to obludná Něrgešová s jedním z nejhorších výkonů v dějinách českého filmu. Děti na školních besídkách přehrávají méně! No prostě ne, nezasmála jsem se, neztotožnila. Má to docela dobrý vizuál a hudbu, no a to je tak všechno. (10.09.2017)

Happyend násilně naroubovaný na mustr britských romantických komedií, herecký trojlístek posazen k jednomu stolu v laciné narážce na Pelíšky a hlavně prázdná Laura. Zuzana Kanócz vyšiluje na posteli, ukazuje svoje přednosti, ale náboj nemá, navíc svou naivitou se řadí k šíleným postavám Něrgešové a hlavně křečovité matky v odporném podání Simony Stašové. Kdo se nechá odradit úvodní sekvencí z letiště, udělá dobře. Nebýt charizmatického Vašuta, jdu níž. Veleúspěšnost toho patvaru mi bude navždy záhadou. (11.11.2006)

První film natočený v produkci komerční TV NOVA, také to tak vypadalo! V podstatě bez nějakého většího a souvislého děje a po vzoru ! Dvojice Michal Viewegh (vlastní román) a Filip Renč se tedy moc nevyznamenala. Asi jsou oba dva moc dobří kamarádi že do takové věci šli. Renč mu dal možnost zfilmovat jeho oblíbený román, ale na druhou stranu jaký je ten jeho román vůbec v knižní podobě? Zná to tu vůbec někdo? Nicméně tady u nás se z toho stal pomalu jak je už zvykem trhák roku. Na filmu jsem v podstatě nenašel nic co by mě trochu více zaujalo a dokázal jsem se do toho vžít. Ještě jakž tak za něco ušel Saša Rašilov ml. Ani obvykle krásná francouzská hudba mě tentokrát nějak nedokázala vzít, nevím nějak mi tam v určitých dějových částech nezapadala, no zkrátka se nehodila. Pro jakou věkovou kategorii je tedy film určen? Spíše asi pro naše ještě náctileté spoluobčany a pro typicky malého spotřebitelního konzumenta TV NOVA a všech jejich slátanin. Jedna hvězda za trochu erotiky a druhá za snahu, která se rozhodně tomuto filmu a těmto tvůrcům nedá upřít. Asi to bylo opravdu určeno dle názvu výhradně jen ženám, mě jako chlapa to nechytlo natož aby mě to nějak oslovilo. Proto se ani nedivím poměrně vysokému hodnocení od zdejších uživatelek. Po prvním shlédnutí tedy v uvozovkách jen 2/5*=35%. (11.11.2006)

Renčův film o nevyrovnané redaktorce Vyrovnané ženy a mužích, co to nemají srovnané, je opravdu vhodný snad jen na vyplnění čekací doby u kadeřnice při dělání melírku.. Bylo by chybou brát tuto lacinou sondu do partnerských vztahů bez nadsázky a přitom si rozhořčeně masírovat dotčené mužské či ženské ego. Hlavním problémem je pramálo skutečně nepodbízivé vtipnosti a na tom Román pro ženy shořel jako papír. Vašut hrál jako by byl v Ruské ruletě s Kaiserem a Lábusem, Stašová přehrávala a Něrgešová herectví neúspěšně předstírala, takže nakonec nejvíce zaujala figurína Humphreyho Bogarta před bistrem Casablanca, která ví, že mlčeti je někdy zlato (viz. úsporná role Donutila). (01.06.2009)