Štěstí

tomuto filmu objektívne vzaté niet čo vytknúť, pretože riešil citlivú a všeobecnú tému, každý si mohol zaujať nejaké stanovisko, technicky bol zvládnutý veľmi dobre a herecky ako inak tiež veľmi dobre. lenže film neposkytuje nič viac, iba obohraté tvíre, ktoré som presne v tejto konštelácii videl za posledné mesiace a roky už v X filmoch (sú to všetko skvelí herci a ja chápem, že naše krajiny sú trochu limitované počtom dobrých filmových hercov, ale predsa len to začína naberať príchuť fádnosti) a - ak prehliadnem tento drobný a neúmyselný nedostatok - navyše neposkytuje ani nič nové po stránke formálnej či tematickej, nezaujíma žiadne stanovisko, nerieši problémy, nepodáva "zaujímavé" otázky či nové uhly pohľadu na danú tematiku, nemá ani extra humor, ani extra romantiku, ani extra tragiku, nemá nejaké silné scény či silné charaktery, a ak to bol zámer, tak beriem, ale tento film mi príde zaujímavý svojou nezaujímavosťou, výnimočný svojou nevýnimočnosťou a nevšedný svojou všednosťou. Lenže kdežto existujú aj filmy, ktoré postavia na podobných postulátoch svoj príbeh a myšlienkové pozadie (napríklad About Schmidt), tak tu to nezafungovalo a ostala iba tá "libovosť", nemastnosť neslanosť . . . A keď si vezmem, aký veľký ohlas a koľko ocenení a všetkého to získalo a porovnám si to s ostatnými, menej známymi a preferovanými snímkami, ktoré v Česku minulé roky vznikli, tak mi z toho vyjde, že sa jedná o veľmi nenáročné mainstreamové sledovanie, ktoré v TOMTO žánri bezpochyby vyniká, no nemá ambíciu na upútanie v žánri hlbšom (11.02.2007)

Jak dopadnou letošní Lvi je, myslím, jasné. Jestli je dostane někdo jiný než Sláma a Morávek (Hrubeš a Mareš), tak ať se jde Vachler bodnout! Štěstí je neuvěřitelně geniální film - Aňa Geislerová je vpravdě odporná, potkat někoho takového ve svěm životě, tak se ho vážně bojím. Tatiana Vilhelmová je tu pro mě v dost neobvyklé poloze "světice" a Pavel Liška hrající svého obvyklého Idiota mi kupodivu nebyl ani trochu protivný (což mi od jisté relace na Rádiu DeeJay dost je). K tomu musím připočítat i výbornou režii (zde mě zase mile překvapil Bohdan Sláma, protože jeho předchozí film mne zas tolik neoslovil) a scénář, na kterém je nejmrazivější, že si na realitu nehraje. Sociální realismus filmu vychází z každodenní skutečnosti, kterou při troše pozornosti můžeme vídat všude okolo sebe. Vzpomenout si zaslouží i maskéři a neherci, nebýt jich, film by nikdy nevyzněl tak opravdově. S neherci umí Sláma pracovat výtečně, pořád mi totiž není úplně jasné, kdo byl neherec a koho "jen" zručně namaskovali. A nakonec stojí za zmínku i kamera, syrová jako celý film. Nikde zbytečný záběr, nikde zbytečný střih či cokoliv, co by tohle pečlivě vystavěné dílko odeslalo do vod nižších než 5*. (11.10.2005)

"Takový lidský, citový, prostě ze života", povidala paní o tomhle filmu - v jeho případě klišé na obhajobu opravdu stačí, protože to "lidský a citový" dělá zručně a přitom tolik prostě. Čtvrtou hvězdu dávám za závěrečnou čtvrtinu, která je silnější než do té doby "jen" hezké drama a především blokuje cesty několika nastartovaným ultrakýčovitým předvídatelnostem. (16.03.2008)

Poctivě český, realistický příběh, který věrohodně zpracovává klasické téma filmů Bohdana Slámy. Prostředí přírody či vesnice, sociální začlenění, křehké vztahy mezi lidmi, jejich vlastní citové i životní útrapy a vyrovnávání se se sebou samým. Upřímné, opravdové a nezkreslené vylíčení trpkých životů obyčejných lidí. Skvělé charaktery postav a ryzí emoce, které na mě zapůsobily. Tradičně excelují Slámovi dvorní herci, Liška, Vilhelmová, Geislerová, Stašová a další. Souhlasím s uživatelem Vančura, který ve svém komentáři vystihl docela přesně to, jaké dojmy a myšlenky se mi při podobně skutečných filmech honí hlavou. Dokonalý protiklad oproti vší té povrchnosti, lesku, vyumělkovanosti a důrazu na módní a ostatní materialistické statky, které jsou častou náplní současné společnosti téměř ve všem, kam se podíváme. Jak často si uvědomujeme, jak zbytečně a ostudně to všechno oproti skutečným hodnotám působí...? (23.03.2008)

Bohdan Sláma mě svou prvotinou vyloženě nenadchl, ba co víc, jeho syrový dokumentaristický styl mě bohapustě nudil. Od Štěstí jsem si tedy nesliboval takřka nic a úvod filmu se odehrával přesně v intencích Slámova zdánlivě nezáživného a střihem nepoznamenaného stylu, který působí anti-iluzivním a nedějovým dojmem. Jenže narozdíl od Divokých včel se po chvíli dostaví vysoká míra ztotožnění s postavami a záhy i zaujetí sice nenápadným a nenuceným, ale o to sugestivnějším příběhem. Studie prostředí je dokonalá a chirurgicky zevrubná, nehostinné Mostecko vytváří pro tragický život hlavních postav souznící kulisu, která pocity vykořeněnosti, opuštěnosti a beznadějné perspektivy jen umocňuje. Slámův film se zaskví výtečnými hereckými výkony, kde mezi precizně obsazenými postavami zazáří zejména trio Geislerová, Vilhelmová, Liška. Posledně jmenovaný konečně zahodil nejapnou masku idiotského klauna a stvořil podle mého vůbec jeden z nejpůsobivějších mužských typů porevoluční kinematografie. Štěstí je studený a sychravý film, naturalistický a nečesaný, doplněný jen minimalistickým španělkovým motivem, který se jako refrén zjevuje uprostřed nehostinného děje, z nějž postupem času nesměle vykvete štěstí, ne to pitomě sentimentální, ale to opravdové. Sláma dokázal na celuloid zachytit nestylizovaný život a jeho snímek díky neobyčejné intenzitě řadím mezi nejlepší filmy vzniklé po roce 1989. Bohdan Sláma dozrává a je radost to sledovat. (04.12.2005)