Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Tento film se mi líbil, ale je nutné podotknout, že je v něm spousta chyb. Zaprvé mi celý film přišel moc divadelní, to dává smysl, protože je film natočený podle divadelní hry, ale já to myslím tak, že mi kvůli tomu film přišel moc umělý. Prezentace ale byla fantastická, spousta nádherných širkoých záběrů a zajímavých úhledů pohledu. Herecké výkony ale byly většinou slabé a některé konkrétní se mi vůbec nelíbily. I přes to všechno se mi ale film líbil. Tohle j druhý film od Petra Göbla, který jsmem viděl, a něco mě na něho tvorbě zaujalo. 5/10 (08.03.2023)

"Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy... Čoveče, skuteční lidé? Na obrazovce se šinuly obrazy z krátkého období životů lidí, kteří stojí na peróně a mezi nimi projíždějí vlaky života. Někteří z nich na lokomotivy sem-tam mávly plácačkou, někdo se snažil starat o koleje, ale to je asi tak všechno - nikdo se nesnažil nikam nastoupit a odjet o kousek dál. Což mi na tom filmu přišlo tak absurdní, až se to nakonec zdálo skoro krásné. Nejvíc to bije do očí v závěru filmu, kde postavy přijmou velice tragickou událost s takovým klidem, jako by se vlastně vůbec nic nestalo, a nakonec se vlastně vůbec nic neděje a neřeší - nalijou se čtyři panáky ferneta - a vlaky života nás míjejí dál. (05.06.2014)

Na tenhle film asi musíte mít náladu. Taky jej lépe pochopí asi ti co to z domova ke kolejím nemají daleko, nebo na dráze rovnou dělají. To prostředí má svojí poetiku i když paradoxně dnes díky obrovským investicícm do rekonstrukcí objektů, prodeji budov a optimalizací tratí postupně mizí všechna ta zvláštní zanedbaná a opuštěná místa dřevěných domků, vechtroven, točen, starých dep často ještě pamatujících první válku... Místa zarostlá kopřivami, která prozrazují jen stále patrné orezlé koleje z nichž dnes rostou vzrostlé břízy a osiky... Je to divná schýza. Dříve člověk nadával na ten binec a zanedbanost, dnes v unifikovaném normalizovaném světě cestujících kdy se jedno nádraží podobá druhému jako vejce vejci se občas zasteskně o nějaké té zarostlé koleji vedoucí z nádraží někam do lesa k černokněžníkovi Zababovi. Ten starý svět pomalu ale jistě zaniká. Svět přednostů, nádražíček, prehistorických pokladen, dřevěných skladů jak z časů starého západu... Stejně jako zmizely tvrdé kartonové jízdenky, mizí dnes i z velkých nádraží postupně i výpravčí - ti s tou čepicí a plácačkou. Vše přebírají počítače, vše je plně automatizováno softwarem AŽD... A tak jsem rád, že jsem tenhle film viděl. Jednak mně štve už ta zima venku a to letos nebyla nijak extrémní, takže to léto ve filmu bylo fakt fajn a pak také tenhle film vypráví o čemsi co dříve nebo později zanikne. Stará (pochopitelně ne bezbariérová) nástupiště kde ještě nejsou - nahradí betonové peróny osazené nerez lavičkami a koši na tříděný odpad, nádraží se zamkne, poslední zhasne a možná že nějakému tomu stařičkému výpravčímu bude umožněno dožít kdesi v prvním patře budovy. Muškáty před zavřenými pokladnami už ale zalévat nikdo nebude, stejně tak už nikdo nezamete před budovou... Jak říkám, na tenhle film musíte mít náladu a mít k železnici trochu blíž. U mně to tak je. Takže dávám za 3 akvarijní rybky do kýblu s vodou. * * * (21.02.2018)

Mám rád filmy s pomalým spádem a mám rád poetiku staré železnice, ale na tomhle filmu mi od začátku bylo něco prapodivného. Jestli příliš prostí lidé, kteří krom svého piva a práce nemají žádné jiné záliby až na akvárko pana přednosty a ubíjejí své životy v často neplodných diskusích či občas plodném množení každého s každým? Nebo jediná, alespoň zpočátku naznačená kladná a cílevědomá postava, která se stejně nakonec v marnosti ožere? Nebo výkony herců v dimenzích prken ochotnických spolků? Po shlédnutí filmu mě zachvátila nostalgie po precizním fungování c. k. státní dráhy. A ostatně i společnosti. (30.11.2013)

Po opakovaném shlédnutí musím opravit hodnocení. Film má opravdu zvláštní poetiku a pro fanoušky železnice je to nutnost. Sice jsem se napoprvé vůbec neorientovala v ději, pletly se mi herečky a posunovači se mi míhali před očima jako hejno rozdivočených včel, do toho zápletka s dvojčaty, takže jediným světlým bodem se mi zdál Jarda Dušek a Igor Chmela, ale po opakovaném shlédnutí dávám filmu 3 hvězdičky. (16.11.2012)