Hooligans

Co se filmu nedá upřít je ta správná fotbalová slangová mluva. Slovníček fanoušků Chelsea je přesně takový jak jsem si ho představoval. Ale co je veliký nedostatek, je naprostá absence fotbalového prostředí. Nikde žádný náznak toho, že jde o fotbalové fandy, za celý film se tak nepodíváme ani na minutku na zelený trávník. A to vzhledem k tomu, že se jedná o fotbalové fanoušky, i když poněkud radikálně smýšlející, je zkrátka veliká chyba. (07.05.2007)

Spojit téma odvrácené strany fotbalového fandovství s existenční krizí několika málo hrdinů se povedlo na jedničku. Parta ostřílených chuligánů přežívá od zápasu k zápasu, od bitce k bitce. Zbytek času vyplňuje koksovými mejdany či balením holek na potkání. Zdánlivá všeobecná idylka je však nahlodávána individuálními problémy, které se snaží každý řešit po svém. Ať už jsou to halucinogenní vize o smrti kamaráda, ztráta respektu ve skupině nebo neschopnost vést normální rodinný život, východisko je jen jediné – další rvačka, v níž starosti jdou stranou. Nick Love obratně pospojoval prázdné osudy lidí s adrenalinovým náporem bitek, u kterých by tvůrci Non Plus Ultras mohli jen tiše brečet. Holdujete-li fotbalu s tím pravým entuziazmem, připočtětě si hvězdičku navíc. (02.02.2005)

Tak jako filmy o skinech mají vítěze (Kult Hákového Kříže) tak filmu o Hooligans mají toho svého. Není to ale případ Football Factory, ač jsem se sám sobě divil. Za lepší a poutavější snímek považuju Hooligans s Frodem Pytlíkem. Prostředí a herci tu pro mě nejsou vůbec atraktivní a až na konci filmu se začne trochu něco dít. Čekal jsem daleko více... (19.12.2010)

Obdoba našeho Non Plus Ultras, ale daleko lepší a mnohem líp propracovaný. jestli budete čekat že uvidíte nějaký bitky na stadionu nebo záběry ze zápasů, tak se mýlíte, fotbal je tam jenom jako záminka výjezdu do nějakýho města a někomu tam rozbít pořádně hubu, nejlépe hooligans toho druhého klubu. Celej film je vlastně vyplněn různejma malejma bitkama a čeká se na tu pořádnou finální bitku s největším nepřítelem z millwallu a ta stojí za to. Všechny bitky jsou udělaný celkem reálně, občas se objeví i rozkopnutí držky a nějakej ten rozmlácenej ksicht a do toho hraje skvělá muzika a dokonce je tam i nějakej ten děj a někdy i vtipný scény, což film příjemně zpestří. Možná to neni úplně na plný hodnocení, ale mezi sportovníma je to jeden z nejlepších filmů a ještě ten vostrej konec. "Koule mam natržený takže si nejmíň měsíc nevrznu. Po tom všem by se člověk měl zeptat sám sebe jestli to stálo za to. Jasně že stálo!" (12.04.2005)

Danny Dyer ve své (nejspíš) nejvýraznější roli ztvárnil (velmi sugestivně) fanouška z tvrdého jádra fotbalového klubu FC Chelsea jménem Tommy Johnson, jenž je jakýmsi alter-egem Johna Kinga, autora knižní předlohy. Přestože film nemá víceméně žádnou výpovědní hodnotu (a ani se nesnaží mít), jeho akční tempo a vtipné hlášky všech zúčastněných z něj dělají pravděpodobně nejpovedenější snímek z prostředí fotbalových chuligánů. Bitky jsou natočené celkem přehledně a „líbivě“, děj filmu vás tak vtáhne do tohoto sugestivního světa, jehož středobodem je rozbít držku fanouškům konkurenčního týmu. Pro všechny ostatní, které tato problematika (a fotbal celkově) nechává chladným, nejspíš průměrný film, pro mě osobně však jeden z těch nejoblíbenějších. Danny Dyer je prostě borec (jenž své zkušenosti, jakožto letitý fanoušek West Ham United, prodal i v zajímavém dokumentárním cyklu „The Real Football Factories“). (06.06.2011)