Hooligans

Ked si mam vybrat medzi Football Factory a Hooligans tak by som si urcite vybral Hooligans, ale toto bolo tiez celkom dobre. Celkom slusne bitky a pekne to zobrazilo cele to prostredie, ale trosku mi chybal pribeh, ktory v hooligansoch urcite bol. Tak tiez by som bral aj nejaky ucelenejsi konec, alebo aspon kusok ponaucenia, ale nejako to prezijem. Ale inac to bolo velmi dobre. (01.11.2007)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

Čistá ostrovní záležitost, která popisuje celkem věrně běžný i víkendový život jednoho z fanoušků Chelsea - nudná práce, chlastání, koks, píchání, a v sobotu rvačka. Je to bez příkras, bez vyzdvihování nebo naopak moralizování. Jak už to u anglických filmů bývá, nechybí výborná hudba (Chemical bros., Primal Scream, ale i třeba David Guetta) a místy hodně cynický humor. Málem ukopanej k smrti, květináři, taxikáři, noční můry a přeludy. Jeden ze starý party už se nevrátí. Bright dostal sedmičku, a koule mám tak nakopaný že příštích pár měsíců budu rád když se vychčiju. Po tom všem se fakt musíte ptát sami sebe jestli to stálo za to? Jasně že kurva jo! (18.08.2007)

Další a na delší dobu poslední film o chuligánech, který sem skouknul. A pro změnu se jedná opět o hooligans from England. Holt je to kolébka tohoto zvláštního koníčku. Jestli se tenhle film zakládá na pravdě (pravděpodobně ano), tak sem teda dost zíral na to, že každý správný chuligán si před rvačkou nejdřív dá pěkně do nosu (šňup, šňup) a až po tom jde rozmlátit a rozkopat hlavu svýmu soupeři. Tenhle film je zase kousek jiný než ty předchozí, je jiný v tom, že se vlastně vůbec nepodíváme na stadion, jedná se víceméně o pouliční rvačky a mimo stadiónové aktivity :o). Hlavního hrdinu už sem poznal v Podfucku a Sbal prachy a vypadni a musím teda říct, že i tady budil hrůzu a pořádný respekt. Hudba do filmu vybraná na jedničku, občas nějaký to techno, občas vostrej punk. Ale k absolutní spokojenosti mi tam přecijen něco scházelo. Když to tak vezmu tak, nejlepší filmy o chuligánech jsou z mýho pohledu : Proč? a Rise of the footsoldiers. (16.07.2013)

nářez za zvuků fotbalových chorálů, který musí potěšit nejednoho fanouška fotbalu a moderních anglických krimifilmů. Tohle vše funguje skvěle i díky solidní osobní gradaci. Zneuctít rozžhaveným pohrabáčem černošské velikosti by zasloužil překladatel českého názvu, nejen kvůli o rok mladšímu filmu, který se opravdu Hooligans jmenuje. (17.03.2013)