Million Dollar Baby

Eastwood se s tím takříkajíc nepáře - své charaktery zdárně profiluje už od první minuty a po takových dvaceti už jste bezpečně zakotveni v osidlech jeho hry. Hry dlouhé, mnohovrstevnaté, ale pečlivě vymyšlené. Dala by se rozdělit do tří silných dějství: Trénink, zápasy a ve sportovním žánru nově i „něco navíc“, které z navenek drsného sportovního matche dělá hutný emocionální klenot. Citlivá režie vede prvoplánově (a zcela bez problémů) ústřední trojici ke zdárnému průniku do divákova srdce a ztotožnit se s jednotlivými postavami tak není nejmenší problém. „Vinu“ na tom mají pochopitelně i sami herci - nejvíce z ústředního tria pravděpodobně září ostřílený rváč a citlivý elegán Eddie v podání Morgana Freemana, který celý film utáhne úplně v pohodě pouze mimickými svaly. Na druhou stranu, i chameleónská Hilary Swank famózně potvrzuje, že se za své herecké schopnosti zřejmě upsala ďáblu. Boxerské zápasy jsou bez nadsázky strhující (už dlouho jsem u filmu tolik nedržel pěsti), prosté jakýchkoliv zásadních klišé (viz. oblíbené „Rockyovské“ krvavé cákance ve zpomaleném záběru) a je do nich i velice jemně zakomponována i humorná složka, která po vypjatých chvílích nervózního okousávání nehtů příjemně osvěží. Podtrženo, sečteno: Kdo si myslel, že Eastwoodovi už pomalu dochází dech, neměl by si Million Dollar Baby rozhodně nechat ujít. Jde o výjimečný počin nejen na poli sportovním a Oscara by si za něj Eastwood zasloužil mnohem více, než eventuelně minulý rok za Tajemnou řeku. (05.04.2005)

Narodila se s výraznou podváhou, ale bojovala. A to jí vydrželo celý život. Umanutou a odstrkovanou servírku pošle do ringu coby svého posledního koně starý a rezignovaný trenér. Příběh částečně o boxu, ale víc o vykupitelské síle zodpovědnosti za lidská rozhodnutí. Poctivé vyprávění, bravurní práce se světlem, kouzlící dvorní kameraman Tom Stern, režisér, který nás nechává vnímat rozvážný a chlapsky patetický příběh, letmo pouštěná hudební stopa – celkový dojem jen mírně kazí předvídatelnost a jakýsi mistrův přímý „tah na branku“. Ale čert to vem. Jinak naprosto trefil herecké obsazení, noblesní Morgan Freeman je bezchybný, sám Clint Eastwood dávno přezrál nejlepší ročníky a přirozeně krásná Hilary? Radost pohledět.. Eastwood je žijící legendou, celý život oscilující mezi herectvím a režií a právě jeho minimalistické vedení jeho příběhům dokonale svědčí. Na sklonku své tvorby je neomylný. Melancholický neklid a jedno poctivé dospělé vyprávění. Plný počet. (12.12.2005)

(1001) Tak jistě, brečela jsem, ovšem v tomhle případě to nějak není zásluha autora nebo jak bych to řekla, spíš vlastně naopak je to zásluha autora až moc, zkrátka není to doklad geniality tvůrců jako jiné moje divácké slzy. Úplně na začátek mi vadí ten model (syndrom) povídkové adaptace. Protože jakkoliv bych mohla být členem spolku lidí volajících po svatořečení Morgana Freemana, tak už jsem vyrostla do té doby, že mi přijde trošku lenošské/odfláknuté spoléhat se na voiceover starého, unaveného a moudrého muže, a to zvláště v případě, že jeho vyprávění nijak nekontrastuje s příběhem a veškerý obsah se jím jen zdvojuje. Navíc se tím snímá břímě z herců, kteří nemusí být tak výmluvní řečí těla, když za ně jejich duševní pochody odvypráví hlas shůry. Tím přecházím k další hlavní výtce - hlavní postavou je totiž trenér Frankie a Clint jako jeho představitel je ve své roli neuvěřitelně nehybný a kožený, zvláště také proto, že po letech v businessu se prostě dopracoval k tomu, že už hraje jenom Clinta Eastwooda (protivného, ale v jádru dobráka). Jeho nulová expresivita extra vynikne vedle k zulíbání živelné Hilary, která ale žel bohu představuje jenom figurku v životním příběhu protivného trenéra, a nikoliv naopak. Poněkud umělé namontování "srdcařského" bojovníka Dangera do vyprávění za účelem vyrobit jednu z dalších point mi připadá jako další scenáristická lenost, stejně tak časté spoléhání na stmívačky není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Nicméně je pravda, že po většinu svého dospělého života si plánuji, že druhá věc (a možná i první, záleží, jak to budu mít s akvárkem), kterou si pořídím do vlastního bydlení, bude boxovací pytel, takže po této stránce jsem si přišla na své. Sledovat muskulaturu na Hilary bylo příjemné potěšení, ještě větší blaho potom bylo sledovat dokonalý stroj Luciu Rijker v pohybu. Protože když se někomu říká nejnebezpečnější žena na světě, tak to mi sakra imponuje. (16.12.2014)

"Mlať ji do prsou, až jí zmodraj a upadnou." Co je víc sexy než ženský box? Snad jen ženské vzpírání, ale na to nemám žaludek. Tady o ten box naštěstí až tolik nejde, protože Frankie je prvotřídní mrzout, Maggie je neuvěřitelně odhodlaná a kámoš Eddie má taky co nabídnout. Já si to tedy hodně užil, ale jelikož nepatřím mezi milovníky slzou zmáčených filmových koncovek, tak si dovolím jednu hvězdu ubrat. Objektivita se přitom sice třese vztekem, ale já naštěstí absolutně netuším, co je to být objektivním hodnotitelem. (16.11.2015)

Nejdřív jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu na tu hru světel a stínů (no, vlastně spíše těch stínů). Pak jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu vidět znovu nějakou cestu vzhůru a dolů, protkanou nejrůznějšími moralitami. A potom jsem konečně viděl "Zuřícího býka" a jsem rád, že už si nic namlouvat nemusím. (13.02.2006)