Avetik
Obsahy(1)
Film na pomedzí histórie a poézie rozpráva za použitia prevažne veľkých statických celkov a zložitých obrazových metafor a symbolických obrazov príbeh Avetika, arménskeho filmára v berlínskom exile. Režisér Don Askarian vo svojich lyrických obrazoch reflektuje nemecký rasizmus, arménsku genocídu roku 1915, tragické zemetrasenie roku 1989, pokojné spomienky na detstvo a obrazy inšpirované stredovekou milostnou poéziou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
jen pár vzájemně provázaných poznámek: nostalgie - konstanta lidského života. není důvod bát se smrti jako takové. ani života, který jde dál. apokalypsa je vzorec pro přední zákonitost řádu světa, vzorec, který se navrací a opakuje. pochopit smysl "za" zákonem by znamenalo rozluštit mystérium člověku utajené. přesto není pochyb, že tam "za" něco je. pevná a neměnná substance, něco, co řád světa ustavilo a vzorce v něm platné. odpuštění. smíření. ikona praská, opuštěný chrám padá. ()
Pomalá, až snová kamera dotýkající se Carlose Reygadase. Neuvěřitelná část mezi stromy. Nevšední zážitek na pokraji zániku. ()
S odstupem času a s "přibývajícími filmovými zkušenostmi" si tohoto filmu začínám nesmírně vážit. Nějaký asi ani ne moc známý kritik se kdysi vyjádřil, že je to jeden z nejlepších filmů vůbec - prvně jsem se zasmál, ale teď tomu začínám pomalu věřit. Těším se, až to uvidím potřetí. Myslím, že to bude zase úplně o něčem jiném. Začínám milovat arménskou kinematografii. -------- 3. 12. 2006 : Je těžké o tomto filmu něco napsat. Jediné, čemu se snad trochu podobá (ale jen místama) je dílo A. Tarkovského a také jistě S. Paradjanova. Strnulé herecké výkony (paradoxně o to pravdivější, naboť o nějakou psychologii tady vůbec nejde) se nejvíce podobají nehercům z filmů R. Bressona. Jinak je to ale volně plynoucí rej Askarianových vzpomínek a mystických imaginací vycházejících z jeho lásky k rodné Arménii a ze smutku či soucitu nad touto zemí. Snad by film mohl někomu připomínat něco jako magický realismus nebo jakýsi filozifický či historicko-sociální esej - nevím. Pro mne je to film o prosté lásce k rodné zemi, o prosté touze založit tam rodinu a klidně tam žít -a o bolesti z toho, že se tam nemůže vrátit. A myslím, že zde přes to všechno nejde jenom o Arménii - spíš jde o nostalgii po jakémsi straceném ráji každého z nás, do kterého se nemůžeme nebo neodvažujeme (nebo ani nechceme ?) vrátit - dětství ? Bůh ? Nevím.... Prostě je to jeden z nejkrásnějších filmů, které znám. ()
Nostalgie pod tíhou pozvolného rozkladu a zatracení. Ovce zamrzlé v ledu, obličej padající z fresky, včely uvnitř ztrouchnivělého violoncella, vory s polonahými akrobaty a další poetické výjevy na pozadí dějin, jejichž tok se nevyhnutelně zastavil a ztuhl jako med v Marlence. ()
V tomto filmu vše prostupuje nádech smrti - smrt vlasti znamená smrt jejích obyvatel, zánik národní substance v podobě tradic, historie či památek zabíjí děti národa, byť sebevíce vzdálených od míst, kde jim rodná zem vdechla život a tento život naplnila obsahem (film je, jak se dnes říká, velmi esencialistický, naštěstí pouze v introspektivním intimním duchu, takže se jen v nejnutnějších případech dočkáme nacionalistických poznámek vůči jiným národům). Genialita snímku však tkví v uchopení smrti, rozkladu a pomalého zániku v celé mizanscéně - každičký centimetr čtvereční všech záběrů Askarianových zhmotněných snů a vzpomínek křičí na diváka "zánik!". Každý objekt vyplňující prostor před kamerou je němým rezivějícím/ hořícím/ drceným svědkem konce jedněch dějin a jednoho národa, je odrazem agonické nostalgie exulanta, jehož svět se rozpadá a jehož každá představa i vzpomínka na vlast nemůže než pohlcovat rozklad jeho vlasti a tím i jeho nitra. Neživé objekty mizanscény jsou personifikovány a oživeny jen na onu nezbytnou chvíli, aby mohly zemřít - jejich pohyb je symbolickým protikladem postav, jež na první pohled stále živé, jsou již mrtvé (a jejichž herectví je mrtvolné, ne však bressonovské). ()
Vlastně bych měl pár nevrlostí na režiséra; všechny by se týkaly příliš explicitních odkazů tu na Zrcadlo (kniha s obrazy), tu na Paradžanova, tu na Stalkera (vlakem padající věci ze stolu, průhled šachtou) tu na Solaris (jízda autem)... Ale co: takových filmů je pořád málo, málo. Celek tuhle nelibost či spíš údiv hravě přebíjí. Krásný film! ()
Njepřirozenějším pohybem je pád, pohyb vyvolaný zemskou přitažlivostí a vyznačují se ztrátou potenciální energie, Padá ovoce (i nezralé), padají kameny i věci, které obvykle nepadají, padají lidské osudy, říše i národy. Askarinův film je možno považovat za pokus o navázání svého osudu emigranta se svým národem, který neměl nikdy na růzích ustláno. To této míry je možmo symbolickou poetiku filmu snadno sledovat - a dokonce si o tom i něco myslet. Dešifrovat další kódy (nutkavá přítomnost nahých žen, příběhy ovcí, osudy chrámů atd.) je už tak zatěžující, že jakékoli uvažování o tom by mohlo vést k zániku filmu jako (spolu)prožitku. A tak to zatí nechme ve stavu, který definoval Dionysos*****: "každičký centimetr čtvereční všech záběrů Askarianových zhmotněných snů a vzpomínek křičí na diváka "zánik!"." Ale ani tím bych se raději nenechal vést příliš daleko. ()
Tak tento film je niečo ... neskutočné. Mám až strach niečo o ňom napísať. Niekoho bude nudiť. Áno, tempo je skutočne pomalé a ja sám som občas zadriemal ale obrazy ktoré toto dielo ponúka, tá neskutočná atmosféra stoja za trochu tej trpezlivosti. Arménski Nemci majú veľkú výhodu, pochopia asi omnoho viac ako bežný divák. Veľmi náročný film ale svojho diváka si snáď nájde. ()
Kdybych tu napsal, že tento snímek na mě mimořádně zapůsobil, lhal bych. Možná, že jsem ještě nedozrál do takového stavu, abych film dokázal plně pochopit, možná, že mi k plnému porozumění tohoto díla chybí obsáhlejší znalosti o arménské historii a arménských reáliích. Ve snímku je totiž vyobrazena spousta symbolů, které se pohnutým příběhem tohoto hrdého národa přímo či nepřímo souvisejí. Snímek byl pro mě nejsrozumitelnější při mluveném slově (těch momentů ale moc nebylo), při těch dlouhých statických obrazech jsem jen velmi matně tušil, co se autor snaží říci. Nemůžu proto tento snímek zavrhnout, protože nebudu plivat na něco, čemu moc nerozumím a navíc mi to připadá z alespoň uměleckého hlediska zajímavé. Na druhou stranu ho nechci vynášet do nebes, a to přesně z těch důvodů, které mi brání tento snímek zavrhnout. Celkem se mi to líbilo, ale nemůžu říci, co přesně na tom bylo pěkné. Jsem rád, že tento snímek zde nevidělo příliš mnoho lidí, protože zdejší lůza by jej dokázala akorát pošpinit. Pokud bych se ke zhlédnutí tohoto díla ještě dostal, což bych rád, byl bych vděčný za vyšší obrazovou kvalitu. Jen nevím, jestli je pro normálního smrtelníka dostupná. 80% ()