Denní hlídka

Příběh je košatější než jabloň v nejlepším věku a podle toho, co jsem si přečetl o knižní předloze, nebylo možno jej zachytit ani ve 140-ti minutové stopáži. Proto je děj chaotický až hrůza a orientuje se v něm strašně těžko. Na druhou stranu, pokud jím tak nějak projdete, budete svědky nevšedního stylu zpracování a ponoříte se do světa, ve kterém by si Neo ani neuprdnul. Přechody mezi realitou a Šerem jsou skvělé, stejně jako vizuální efekty. Nechápu, jak je možné natočit za tak skromný rozpočet obrazy postapokalyptické Moskvy, automobil svištící po kolmé stěně budovy a vůbec všechny demoliční sekvence, včetně ruského kola drtícího setmělé ulice nebo pádu moskevské vysílací věže. Škoda, že se ve filmu a celém příběhu tak moc špatně rozhlíží. Uvidíme, co přinese Šerá hlídka - plánovaný třetí díl. Doufejme, že se pod ní podepíše opět Timur Bekmambetov a završí tak svoji kouzelnou trilogii. (18.03.2007)

Dlouho jsem se vyhýbala okomentování tohoto filmu. Proč? Říkala jsem si, že je to až moc subjektivní, až moc hodobóžové, protože kam jsem přišla, tam jsem pěla na něj chválu. Jenomže ani po několika týdnech se toho nemůžu zbavit. A když o tom tak přemýšlím, tak se toho asi jen tak nezbavím… ten film byl pro mě naprosto úžasný! Pobavila jsem se, byla jsem pohlcena efekty, herci, příběhem, který nebyl tak chaotický – pro mě –, jak tu někteří píšou. Ještě více jsem si zamilovala Antona i Kosťu (škoda, že se ve třetí knížce stane to, co se stane…). (07.11.2007)

To, že adaptace knížek velmi, velmi zřídka dosahují kvalit originálu, je jasná věc. Tady budou mít diváci, kteří nečetli výbornou předlohu větší problém. Nejspíš totiž vůbec nepochopí která bije. Mám knižní předlohu ještě celkem živou (mimochodem dostala pěkně na frak) a některý dějový linky mi nebyly ani povědomý. Jinak bigger, faster, more expensive. (21.01.2008)

Od Noční hlídky se to liší maximálně v tom, že efektů je patrně o něco méně než v prvním díle, zato je to ale stejná zplácanina, že od začátku nebudu znát z příběhu prakticky nic, i když budu bedlivě sledovat film od první vteřiny a skočim po dvouch a půl hodinách. Možná, že kdybych nemrkal, užil bych si to více a možná bych toho i více pochopil, ale tak zplácaný, zašmodrchaný příběh se těžko dá pochopit. Knihu radši číst ani nehodlám, ale na další díl se určitě zase podívám. Režisér prostě umí, efekty do filmu dát, a dát je tam tak jak se dát mají, prostě umí. Američané si ho všimli, začínají ho využívat, dávat mu prachy, on pro ně točí další efektivní filmy. O tom to v dnešní době také je. Bavit se takovými filmy v kině. Jen kdyby to mělo po příběhové stránce alespoň hlavu a patu. Denní hlídka je možná nářez, který je dobré sledovat hlavně očima, ušima už je to vlastně docela jedno. (05.08.2008)

Dnevnoj dozor má na rozdíl od Noční hlídky výhodu v tom, že už od počátku divák přistupuje na tvůrci stanovená pravidla hry a nechává se strhnout ještě zamotanějším příběhem, jenž je zaobalen v ještě běsnějším vizuálním hávu. Střih, kamera, hudba, to vše režisér Bekmambetov ještě zrychlil, aby dosáhl maximálního účinku, kterým je v konečném efektu dokonale zmatený divák. Zvláště, pokud si z předchozího filmu pamatujete minimum. Naštěstí se během sledování dočkáme několika retrospektiv, které mnohé ujasňují. Taky nelogičnost některých nedořečených témat z prvního dílu se nakonec dala dohromady, ale přesto však Dnevnoj dozor zůstal na stejné kvalitativní úrovni jako jeho předchůdce. (09.04.2006)