Tak jako v nebi

...mám dost věčného kritizování... ...tady toho mělo být míň, tady víc, tohle se nepovedlo, tohle ano... ...někdo předložil viditelný a slyšitelný záblesk života, nabídl ho skvěle... ...tak svěží herecké pohrávání si s barvou postav... ...chvílemi puštěné z emociálních řetězů a to s větší chutí může být člověk zvědavý... ...dnešní den byl pro mě o moc hezčí a obsažnější... (20.06.2014)

29/02/2012 (aké magické) som napísal: Dokonalé v komorných scénach, v mikropríbehoch, predovšetkým línia Inger a Stig je neuveriteľne pravdivá (a bolestivá). Paradoxne, akonáhle sa dej posúva a je viac všeobecný než konkrétny, ide o čistý kalkul. To platí i o závere, kde sa katarzia a radosť bijú s uvedomelosťou a pátosom. Okamžite by som nakrútil remake a čistil a čistil. Čo je kompliment i výhrada zároveň..... 04/01/2021 píšem: odpúšťam všetko nedokonalé, pretože som pri druhom sledované mal oči zaliate slzami nielen pri jednej z najkrajších filmových piesní filmovej histórie. Gabriella´s song je synonymom dokonalého filmového okamžiku. (04.01.2021)

Do severské kinematografie jsem se ponořila teprve nedávno a zatím se do ní dostávám malými krůčky, ale za tu krátkou dobu jsem si stačila všimnout, že pokud jsou v něčem dobré zrovna švédské filmy, tak to jsou jejich důkladné psychologické sondy do mezilidských vztahů a v tomto filmu je tomu nejinak. Ústřední zápletka o vesnickém pěveckém sboru je jen odrazovým můstkem od něhož se odvíjí malá dramata místních lidí, ať už jde o osobní selhání či zklamání, strach, šikanu, domácí násilí, náboženské pokrytectví a mnoho dalších. Takové téma samozřejmě předpokládá kvalitní herce a tady se to podařilo naplnit beze zbytku, všichni jsou výborní. I když snímek není bez chybičky a sem tam jsem si říkala, že tu by mohli tvůrci přidat nebo naopak ubrat, tak mně v různých okamžicích opravdu dostal a když jsem se na úplný závěr obávala přílišné sentimentality, tak jsem si uvědomila, že to takové nakonec vlastně ani není. (02.08.2013)

Slavný dirigent odjíždí po infarktu do své rodné vesnice, kde chce být o samotě. Jenže se ihned nedobrovolně začlení do místní komunity. A od této chvíle začnou životy lidí nabírat nový směr. Co se fakt nepovedlo, byl závěr, kdy SPOILER: hlavní hrdina umře na záchodě. Po tolika pozitivních změnách to bylo jako facka nemluvněti. (11.02.2024)

"Nemusíš mít strach. Smrt neexistuje..." Dost přemýšlím, kolik existuje filmů, které ve mě vyvolaly tolik rozporuplných (přesto stále velmi silných) emocí a dojmů. Na jednu stranu velmi libé pocity z krásné hudby, k tomu trocha nostalgie, jakou asi musel prožívat stárnoucí dirigent a hlavní protagonista tohoto švédského filmu při návratu do své zasněžené domoviny, či  trocha sentimentu z maličko těžkopádné love story, kterou dotyčný prožije s místní prodavačkou a jednou z členek místního sboru. Na druhou stranu pocity znechucení, naštvanosti a smutku z některých situací, které film (jinak velmi věrohodně) popisuje (hádky mezi členy pěveckého sboru, náboženský fanatismus i pokrytectví místního kněze a zejména domácí násilí, jehož pachatel dosti drsně zkříží meče s hlavním hrdinou filmu). Závěr asi trochu očekávatelný, přesto opět v onom zvláštním propojení pozitivních a negativních emocí. Může jít radost a smutek ruku v ruce? Může. Tak jako v nebi... (09.12.2021)